Peruánská ekonomika pokračuje na cestě k postupnému naplňování charakteristik modelu volného trhu. Dochází k výraznému zvyšování konkurenceschopnosti, které je výsledkem probíhajících reforem schválených v průběhu posledních deseti let. Stěžejním bodem těchto reforem bylo uvolnění zahraničního obchodu, které významně podpořilo kapitálové investice.
Reformy
Levicový peruánský prezident Ollanta Humala usiluje o zefektivnění procesů v zemi řadou progresivních reforem a zároveň rozšiřuje působnost vlády. Například nově vzniklý resort Ministerstva pro sociální rozvoj a začlenění, který se zaměřuje na programy zvyšování ekonomické úrovně chudých. Je zřejmé, jakým směrem se vláda peruánské republiky chce ubírat. Za vlády Alana Garcia (2006 až 2011) došlo v Peru k pozoruhodnému snížení chudoby a zvýšení ekonomické úrovně. Jedním z hlavních faktorů, který přispěl k tomuto pokroku, byly soukromé investice. Tento trend nadále pokračuje i pod vedením prezidenta Humala.
Reformy schválené v nedávné době doslova zbořily bariéry pro založení a rozvoj soukromých společností. Doba procesu založení společnosti a uvedení společnosti do chodu se zkrátila na cca 30 dnů a byly nastaveny mnohem rychlejší a jednoduší postupy pro získávání licencí. Regulace v oblasti zaměstnanosti prochází kontinuálním rozvojem, který přináší vyšší flexibilitu pracovního trhu. Zapotřebí jsou vládní zásahy a změny vedoucí ke zvýšení konkurenceschopnosti ve výrobě a produkci a reformy směřující ke zlepšení kvality lidských zdrojů, které budou následně vést k výhledově atraktivnějším investičním projektům. Nezbytná bude i moderní infrastruktura.
Rozvoji přispěly i mezinárodní smlouvy. Především smlouva o volném obchodě se Spojenými státy a dalšími obchodními partnery APEC, jako jsou Kanada, Čína, Chile, Japonsko, Singapur, Jižní Korea a Thajsko. Dále je Peru členem např. Pacifické Aliance (2012) či Společenství latinskoamerických a karibských států (2010).
Ekonomická situace v oblasti jižní Ameriky
Aktuální pokles ekonomik napříč jižní Amerikou není pouze evidentní z dat ukazatelů důvěry, ale také z oblasti maloobchodních prodejů a z poklesu importů. Data jsou velmi podobná u všech členů Pacifické aliance, tj. Mexiko, Chile, Kolumbie a Peru. Ještě větší zpomalení lze spatřit u sousedů v Brazílii či Argentině. Jelikož velká váha příjmů pramení z komodit a z jejich exportu, zůstává tato oblast potencionálním zdrojem rizika. V návaznosti na tuto skutečnost je zřejmé, že zpomalení světové spotřeby a zejména spotřeby v Číně, má negativní dopad na příjmy z běžného účtu. Negativní vlivy na export snižují dynamiku ekonomického růstu a paralelně vytvářejí záporný výhled na domácí spotřebu. V případě Peru lze ovšem očekávat agresivnější fiskální politiku, která by měla kompenzovat a podpořit domácí poptávku.
Progres ekonomiky Peru
Rapidní ekonomický růst zásadním způsobem zredukoval chudobu a zároveň zvýšil zaměstnanost v zemi. Míra chudoby klesá již od roku 2000. Procento Peruánců žijící pod hranicí chudoby kleslo z 24% v roce 2001 na necelých 10% v roce 2010. Procento Peruánců žijících na hranici chudoby kleslo z 54% v roce 2001 na 26% v roce 2012.
Navzdory propadům od počátku roku 2013, které jsme mohli zaznamenat i v ostatních rozvojových zemích je situace Peru z pohledu fiskální politiky udržitelná. Peru se aktuálně prezentuje konzervativní rozpočtovou politikou s dluhem pod 21% HDP. To představuje možnost využití agresivnější fiskální politiky. Solidní hospodářská výkonnost v posledních letech dokonce vyústila v přebytek vládního rozpočtu. Každopádně efektivní využití přebytkových prostředků zůstává i nadále otázkou, resp. velkou výzvou pro tamní vládu.
Dlouhodobý pozitivní vývoj peruánské ekonomiky se výrazně vymyká ostatním latinsko-americkým ekonomikám již od roku 2001, kdy značně převyšuje své kontinentální sousedy. Růst HDP od 2001 – 2008 se průměrně nachází na hranici 8.8%. Ekonomové odhadují pokračující vývoj okolo hranice cca 6% pro rok 2014. Predikce pro horizont 2011 až 2020 se pohybuje okolo 5%. Tento vývoj je předznamenán zvyšující se produktivitou obyvatelstva, úspěšnou implementací ekonomických reforem a pozitivními dopady plynoucími z otevřenosti tržního prostředí.
I přes značný pokrok, ke kterému s ohledem na makroekonomické indikátory v regionu bezpochyby došlo, jsou zcela zásadní procesy vedoucí ke snižování chudoby a sociální nerovnosti mezi jednotlivými třídami obyvatelstva. K zajištění dlouhodobého růstu HDP na osobu by měla být pozornost i nadále zaměřena na problematiku strukturálních reforem, neboť jedině to povede k trvalému růstu produktivity.
Autor příspěvku je členem investičního výboru Charles Bridge Global Macro Fund