Situace na poli úrokových sazeb se začíná měnit

Banka pro mezinárodní platby (The Bank for International Settlements) naznačuje, že kapitálové požadavky mohou vést k růstu úroků. Ve čtvrtletní zprávě, která byla zveřejněna v září, BIS zkoumala problém, jak banky reagovaly na vyšší kapitálové požadavky, které byly stanoveny od vypuknutí finanční krize v roce 2008. Zpráva je zaměřena hlavně na globální systémově důležité banky (G-SIB), které se potýkají s vysokými kapitálovými požadavky. Jedním z potvrzených závěrů je fakt, že dopad změny vedl k širším úvěrovým spreadům. Tento závěr byl stanoven na základě porovnání dvou období a to 2005 až 2007 a 2010 až 2012. V období 2005 až 2007 úvěrová bublina dosáhla svého vrcholu. Tehdy nadměrná likvidita a silná konkurence mezi globálními bankami stlačily spread na dlouhodobě neudržitelnou nízkou úroveň, což vedlo k obrovskému úvěrovému riziku.

Pro přesnější měření pak magazín The Banker zkoumal data za dobu téměř dvaceti let. Použil stejné měřítko jako BIS, tedy čistý úrokový výnos v procentech z celkových aktiv u šesti vybraných bank G-SIB. Z údajů pak vyplynul jasný dlouhodobý trend klesajících spreadů bankovních úvěrů. Z grafu č.1 je patrný určitý náznak změny tohoto trendu, ale zatím je příliš brzy na to, aby se dalo říci, že se tak opravdu stalo. Na konci roku 2012 mělo všech šest bank nižší úrokové spready než v první roce pozorování, což byl rok 1995.

Graf č.1 : Úrokový spread vybraných bank v procentuálním poměru čistého úrokového výnosu vůči celkovým aktivům (Zdroj: The Banker)
 

Na druhou stranu to ovšem neznamená, že úrokové spready jsou vzájemně korelovány s kapitálovými požadavky. Požadavky na kapitál prudce vzrostly od roku 2008, avšak také jsou v dlouhodobém klesajícím trendu. Jen banka BNP Paribas byla výjimkou a měla poměr kapitálu Tier 1 vůči celkovým aktivům na konci roku 2012 vyšší než v roce 1995, jak je patrné v grafu č.2.

Graf č.2: Poměr kapitálu Tier 1 vůči celkovým aktivům v procentech vybraných bank (Zdroj: The Banker)

 

Existuje však jeden nápadný rozdíl mezi evropskými a americkými bankami. Zdá se, že americké banky mají poměr kapitálu vůči majetku trvale vyšší stejně jako úrokové marže. Částečně je to ovšem ovlivněno rozdílem v účetnictví. Účetní pravidla v Americe umožňují bankovní závěrku očistit od derivátových pozic, zatímco evropské předpisy vyžadují vykazování derivátů v hrubé výši. Tím se podstatně snižuje velikost celkových aktiv vykazovaných bankami USA.

NA TUTO ZPRÁVU SE MŮŽE VZTAHOVAT VYHLÁŠKA Č. 114/2006 SB., O POCTIVÉ PREZENTACI INVESTIČNÍCH DOPORUČENÍ. V TÉTO ZPRÁVĚ JE UVEDENA OSOBA, KTERÁ PRO SPOLEČNOST TUTO ZPRÁVU VYTVOŘILA NEBO PŘIPRAVILA. SPRÁVNÍM ÚŘADEM, KTERÝ NAD SPOLEČNOSTÍ VYKONÁVÁ DOZOR, JE ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. DLE NÁZORU SPOLEČNOSTI NEEXISTUJÍ OKOLNOSTI, KTERÉ BY MOHLY NARUŠIT OBJEKTIVITU TÉTO ZPRÁVY. ODMĚNA OSOB, KTERÉ SE PODÍLELY NA TVORBĚ TÉTO ZPRÁVY, NENÍ ODVOZENA OD OBCHODŮ SPOLEČNOSTI. PŘÍPADNÝ STŘET ZÁJMŮ VE VZTAHU K TÉTO ZPRÁVĚ JE UPRAVEN VNITŘNÍMI PŘEDPISY SPOLEČNOSTI.
VÝSLEDKY MINULÉHO OBDOBÍ NEJSOU ŽÁDNOU ZÁRUKOU PRO BUDOUCÍ VÝVOJ. OBCHODOVÁNÍ NA FINANČNÍCH TRZÍCH JE RIZIKOVÉ. MOŽNOST ZTRÁTY NELZE VYLOUČIT A KAŽDÝ OBCHOD JE SPOJEN S URČITÝM RIZIKEM. DŘÍVE, NEŽ SE ROZHODNETE INVESTOVAT, SI PŘEČTĚTE POUČENÍ O RIZICÍCH.