Vysoké dluhy ohrožují vznikající hospodářský růst v Evropě

Minulý týden Evropská centrální banka oznámila, jakým způsobem bude probíhat kontrola bankovních aktiv, která je v plánu příští rok. Jedním z cílů tohoto kroku je identifikace špatných dluhů, které jsou ukryty v účetních knihách bank z eurozóny a zabránit jejich dalšímu přibývání. Je to důležité především proto, že část měnové oblasti je ochromena nejen dluhy veřejného sektoru, ale také dluhy soukromého sektoru.

V průběhu finanční krize byly úsporné programy zaměřeny především na řešení snížení dluhu státního.
Podle výzkumu MMF bylo zjištěno, že vysoká úroveň soukromého zadlužení škodí hospodářskému růstu více než vysoká zadluženost veřejného sektoru. Ve skutečnosti se však MMF domnívá, že vysoké dluhy státu zpomalují hospodářský růst pouze v případě, když je soukromý sektor silně zadlužený také.

Zhoubný vliv přílišného zadlužení domácností a firem se projevuje následovně. Domácnosti, jejichž půjčky jsou neúměrně vysoké ve vztahu k jejich příjmům, snižují své výdaje, které jsou ovšem hlavní složkou HDP. Předlužené firmy omezují investice a soustředí se na splácení svých úvěrů. Nedobytné pohledávky pak snižují jejich kapitál a banky jsou méně ochotné jim poskytovat půjčky nové. Tyto faktory se posilují navzájem a společně tak brzdí hospodářský progres. Těžkým úkolem je pak najít moment, kdy dochází k nadměrnému zadlužování. Úkolem Evropské komise je nově sledovat vznikající makroekonomickou nerovnováhu. Komise sleduje překročení limitu poměru dluhů domácností a podniků (které jsou ve formě úvěrů a dluhových cenných papírů) vůči HDP na úrovni 160 procent. Realističtější poměr je ale spíše na úrovni 200 procent HDP. Z tohohle pohledu se tak jeví zranitelných 17 evropských zemí, které sdílejí jednotnou měnu viz graf.

Graf: Zadlužení soukromého sektoru v procentech HDP za rok 2012 (Zdroj: The Economist, Eurostat, OECD, MMF)

Lucembursko a Belgie nejsou tak ohroženy, jak se může na první pohled zdát. Jejich korporátní dluh je nabobtnalý množstvím nadnárodních společností, které zde sídlí a obsahuje velké procento mezipodnikových půjček. To platí i pro Irsko, ale i tak zadluženost irských domácností dosahuje více než 100 procent HDP. Naopak v Nizozemí soukromé dluhy dosahují 220 procent HDP a to především kvůli dluhům domácností, které tvoří 128 procent. Tím se Nizozemsko řadí na první místo. Soukromé zadlužení je také vysoké ve čtyřech zemích, které musely požádat o finanční výpomoc. Irsko a Kypr dosahují celkového poměru soukromých dluhů více než 300 procent HDP, v Portugalsku je tento poměr 255 procent a ve Španělsku je to 215 procent HDP.

Naopak Itálie i přesto že má nejvyšší státní dluh v eurozóně, nepatří mezi země s nadměrným zadlužením soukromého sektoru. Zadlužení italských firem je menší než je průměr eurozóny a velmi nízké jsou i dluhy domácností. Poměr dluhu k HDP ale není jediným měřítkem zranitelnosti. U nefinančních společností je důležitým ukazatelem jejich nestability poměr dluhu k vlastnímu kapitálu. Z tohoto pohledu jsou malé a střední podniky v Itálii v dosti tíživé situaci. To také naznačují i jiné ukazatele. Například 30 procent podnikových dluhopisů je vydáno firmami, jejichž zisk před zdaněním je menší než jsou jejich úrokové splátky. Naproti tomu situace ve Francii a Německu je o mnoho lepší, kde podíl těchto společností činí o málo více než 10 procent.
Od vzniku krize bylo dosaženo jen malého zlepšení v oblasti snížení soukromého zadlužení. Ve Španělsku poklesl jeho podíl z 227 procent HDP v roce 2009 na 215 procent v roce 2012, naopak na Kypru, v Irsku a Portugalsku se ve stejném období zvýšil. Ke snížení došlo také ve Velké Británii, a to z 207 procent HDP na 190 procent.

Zadluženost domácností vysvětluje, proč ekonomiky Nizozemska, Itálie a Španělska zůstaly v poklesu i ve druhém čtvrtletí letošního roku, když se ekonomická situace v eurozóně začala lepšit. HDP Nizozemska bude letos pravděpodobně o 2 procenta nižší než v roce 2011 a o více než 3 procenta horší oproti svému vrcholu v roce 2008. Díky vysoké zadluženosti se snížily ceny nemovitostí, přičemž rozsah propadu byl podobný poklesu ve Španělsku. To způsobilo, že u čtvrtiny domů byla jejich hodnota nižší než hodnota jejich hypoték.

V jiných zemích eurozóny způsobuje velké škody vysoká zadluženost podniků. Předlužené firmy nejsou ochotné investovat do nových projektů a banky se jim nový kapitál zdráhají půjčit. Tento stav panuje v celé jižní Evropě, jen příčiny jsou různé. Například ve Španělsku vznikly špatné dluhy hlavně z nemovitostní bubliny. Řešeny byly v uplynulém roce uznáním ztráty a převodem ostatních půjček do konsolidační agentury Sareb. V Portugalsku byl vznik špatných úvěrů způsoben více než desetiletou stagnací.

Bankovní kontrola ze strany ECB může způsobit, že některé tyto dluhy budou muset banky uznat jako špatné. Očištění od špatných úvěrů ale může být omezeno strachem, který panuje mezi evropskými zeměmi se zdravými financemi, že špatné úvěry budou převedeny do společného záchranného fondu. Pokud totiž kvalita těchto aktiv nebude tentokrát řádně určena, vzniknou velké pochybnosti nad udržitelností nově vznikajícího hospodářského oživení.

 

NA TUTO ZPRÁVU SE MŮŽE VZTAHOVAT VYHLÁŠKA Č. 114/2006 SB., O POCTIVÉ PREZENTACI INVESTIČNÍCH DOPORUČENÍ. V TÉTO ZPRÁVĚ JE UVEDENA OSOBA, KTERÁ PRO SPOLEČNOST TUTO ZPRÁVU VYTVOŘILA NEBO PŘIPRAVILA. SPRÁVNÍM ÚŘADEM, KTERÝ NAD SPOLEČNOSTÍ VYKONÁVÁ DOZOR, JE ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. DLE NÁZORU SPOLEČNOSTI NEEXISTUJÍ OKOLNOSTI, KTERÉ BY MOHLY NARUŠIT OBJEKTIVITU TÉTO ZPRÁVY. ODMĚNA OSOB, KTERÉ SE PODÍLELY NA TVORBĚ TÉTO ZPRÁVY, NENÍ ODVOZENA OD OBCHODŮ SPOLEČNOSTI. PŘÍPADNÝ STŘET ZÁJMŮ VE VZTAHU K TÉTO ZPRÁVĚ JE UPRAVEN VNITŘNÍMI PŘEDPISY SPOLEČNOSTI.
VÝSLEDKY MINULÉHO OBDOBÍ NEJSOU ŽÁDNOU ZÁRUKOU PRO BUDOUCÍ VÝVOJ. OBCHODOVÁNÍ NA FINANČNÍCH TRZÍCH JE RIZIKOVÉ. MOŽNOST ZTRÁTY NELZE VYLOUČIT A KAŽDÝ OBCHOD JE SPOJEN S URČITÝM RIZIKEM. DŘÍVE, NEŽ SE ROZHODNETE INVESTOVAT, SI PŘEČTĚTE POUČENÍ O RIZICÍCH.