Podle čeho (ne)vybírat investice

Tedy pokud doporučují nákup, tak prodávat a když doporučují prodej, tak nakupovat. To ale nezní moc logicky. Proč by se měl investor takto chovat? Vždyť většina obvykle mívá pravdu. Nicméně stačí si odpovědět na otázku, kde berou amatérští investoři své znalosti? Povětšinou se rozhodují dle informací z novin či televize. Zvláště v ČR u mnohých lidí stále platí, co je v televizi či novinách je přeci „pravda“.

Pozdní příchod

Problémem však je, že jakmile se informace o vývoji akcií (komodit, realit, dluhopisů, dosadit můžeme cokoli) dostanou na přední stránky novin či do hlavních vysílacích časů televizí, tak už je obvykle pozdě. Pravdou je, že pokud se takto informace prosadí, mají investice už za sebou hodně zajímavý příběh. Ostatně jinak by se zprávy špatně prodávaly.

Stačí si vzpomenout na přifukování akciové bubliny (dot.com) na počátku nového milénia. Tehdy byly zprávy plné titulků o úspěšnosti nových IT firem. Kdo neměl v akciovém portfoliu technologické akcie, jakoby ani neexistoval. Investorům byly předkládány titulky o kolik, která firma zhodnotila své akcie. Když drobný investor viděl, že se dá na takových akciích vydělat klidně 30 % p.a. a za pět let i přes 100 %, jen málokdo byl schopen udržet svou chamtivost na uzdě a zmiňované akcie si nekoupit. Kupovali i ostatní, tak proč by nemohl on.

Avšak za tři roky byla situace diametrálně odlišná. Noviny byly plné titulků o bankrotech technologických společností, či o nenaplněných nadějích do nich vkládaných. Co amatérský investor v takové chvíli udělá? Když obdrží první negativní zprávy, obvykle znervózní. Pokud negativa pokračují, začne špatně spát a počítá ztráty. Jakmile obrázek o špatné výkonnosti akcií dostoupí vrcholu, dojde mu trpělivost a vše prodá.

Amatérský investor na trh vstoupil v době, kdy již většina akciových titulů byla na svém vrcholu či krátce před vrcholem. Nakupoval tedy draze. Jakmile už nebylo nikoho, kdo by bublinu dále přifukoval, ta praskla a ceny akcií se zhroutily. Investor pod vlivem strachu pak prodával krátce před dosažením dna, tedy realizoval ztrátu.

Nemusí se vždy jednat jen o akcie. Stačí si vzpomenout na realitní horečku před krachem v roce 2008. Či na nedávné šílenství při investování do zlata a zlatého spoření. Není náhodou, že šílenství kolem zlata bylo nejsilnější v létě roku 2011, kdy ceny dosáhly vrcholu. Schválně se podívejte na titulky z novin, co se tenkrát psalo. A zjistíte, proč právě tolik amatérů do zlata investovalo v tom nejméně vhodném okamžiku.

Chamtivost a strach

To, že investoři nejsou racionální, ale jsou při investování ovlivněni svými emocemi „dokazuje“ mj. behaviorální teorie. Většinu amatérských investorů ovlivňují dvě emoce, chamtivost a strach. V podstatě tradiční popis myšlení a chování investora je uveden na grafu. Ovšem toto myšlení se netýká jen amatérských investorů. Stejným způsobem uvažuje i množství finančních poradců.

A přitom by stačilo „tak málo“. A to začít uvažovat o svých investicích trochu jinak, než doposud. Nedávat takový důraz na mimořádné příběhy minulosti. Samozřejmě je lákavé vidět, že nějaký produkt dosáhl výkonnosti za poslední tři roky třeba 5 či 10 % ročně. Před většinu klientů pak stačí položit jen leták ukazující tuto výkonnost a investor nadšeně do takové investice vloží své prostředky. Ovšem jakmile se trend otočí, obvykle je takový investor mezi těmi, kteří prodávají s největší ztrátou.

Jakmile někoho uslyšíte, jakmile hovoří o tom, že třeba nějaký fond (zlato, akcie) vydělal za poslední měsíc 5 procent a za rok dokonce třeba přes 20 %, je třeba zbystřit pozornost. Může se totiž stát, že už je na investici pozdě a nakoupili byste na vrcholu.

Serióznější přístup je, když někdo řekne, ano tento fond (či jiný nástroj) v současnosti prodělává, nicméně vzhledem k vaší investiční strategii a horizontu se vám hodí do portfolia.

Zdroj: Pioneer Investments