Zajištění fondů: Český investor zbožňuje garantované produkty

„Klasika“

Zajištěný fond je dle klasifikace AKAT pouze takový, který nabízí 100% ochranu vloženého kapitálu. Pokud nabízí nižší než stoprocentní ochranu kapitálu, jde již o fond strukturovaný. Nicméně v praxi většině retailových investorů rozdíl mezi strukturovaným a zajištěným fondem splývá a všechny fondy, které nabízejí ochranu kapitálu, označují jako zajištěné. I když třeba tuzemská jednička, pokud jde o množství nabízených zajištěných či strukturovaných fondů, ČSOB IS tyto fondy od sebe striktně ve svých materiálech rozlišuje. A aby toho nebylo málo, existují ještě tzv. garantované fondy, které rovněž nabízí stoprocentní ochranu kapitálu, ovšem té je dosaženo jiným způsobem než u zajištěných fondů. Pro dovršení babylonského zmatení, i fondy používající strategii CPPI (Constant proportion portfolio insurance) mohou nabízet jak 100%, anebo taky jen částečnou ochranu kapitálu.

Důležitá je konstrukce

Investoři se většinou utěšují tím, že je daný fond zajištěný, tedy o nic nepřijdou (měřeno nominálně), a přitom mají šanci na nějaký výnos. Jak velká tato šance je, se pak odvíjí od konstrukce daného zajištěného fondu. Základním způsob tvorby zajištění fondu ze strany investičních společností je kombinace dluhopisů a opcí. Jde v podstatě o učebnicový příklad. Za většinu prostředků od investorů se nakoupí státní, případně municipální dluhopis (alespoň za 90 %) a za zbývající část je pořízena opce. Právě od této opce se odvíjí výnos zajištěného fondu. Dluhopisy dodávají příslušnou garanci. Popsaná struktura je samozřejmě zjednodušena. V praxi je situace mnohem složitější. Jedná se o různé druhy opcí, investiční společnost může s opcemi v průběhu trvání fondů volně obchodovat apod. Pro garanci je však nejdůležitější pořízený dluhopis.

V případě, že je zajištěný fond v české koruně, bude podkladovým aktivem český státní dluhopis (či více dluhopisů). Pokud bude daný fond vedený v euru, půjde o dluhopisy velmi bonitních zemí, jako je třeba Německo a v případě jeho vedení v dolarech bude podkladovým aktivem americký dluhopis.

Ke standardním postupům patří nákup tzv. zero coupon bonds, tedy dluhopisů jež nenesou žádný kupon, ale prodávají se s určitým diskontem. V době splatnosti pak investiční společnost obdrží sto procent nominální hodnoty dluhopisu. Doba trvání fondu je pak totožná s dobou platnosti podkladového dluhopisu. A to proto, aby bylo možné investorům garantovat stoprocentní návratnost investice. Pokud je garance návratnosti nižší, než sto procent je to dáno především tím, že více prostředků od investorů použije investiční společnost na nákup derivátů a tím pádem mají investoři šanci na vyšší výnos. Vzhledem k situaci na dluhopisovém trhu vidíme v současnosti nižší garance nebo nižší míru participace na výnosu než bylo zvykem před lety.

Garance u „klasického“ zajištěného fondu stojí na schopnosti emitenta dostát svým závazkům. Avšak protože investiční společnost investuje především do velmi bonitních dluhopisů je riziko jejich defaultu velmi malé.

Jestli je garantované investice dobrou volbou, je otázkou diskuze. Nelze dát jednoznačnou odpověď. Vždy záleží na konkrétních preferencích a situaci každého investora. Český investor však na slovo garance znatelně slyší a garantované produkty u něj slaví úspěch.

Pokračování v článku Zajištění fondů: Veřejný příslib a další formy garancí.