Uran: příležitost pro rok 2014

Cena uranu od té doby zaznamenala strmý pád o téměř 50%. S koncem minulého roku a výhledem do roku 2014 se objevují indicie, které by tento vývoj mohly přerušit a otočit cenu směrem vzhůru.

Navzdory poklesu produkce jaderné energie v západních zemích, které nastaly bezprostředně po havárii v Japonsku, její celosvětové využití reálně roste. Elektrárny, které byly na západě uzavřeny, zejména v Německu a USA byly, z pohledu jaderné produkce, více než dostatečně vykompenzovány produkcí v Emerging Markets. Mezi státy, které k tomu měly největší přičinění, patří Čína, Rusko ale například i Jižní Korea a predikce je taková, že do roku 2016 bude v těchto oblastech dokončeno více jak 50 nových jaderných elektráren. Například v Japonsku, kde je ohromný nedostatek zdrojů a téměř nulová domácí produkce energie, již nyní zvažují znovuotevření několika elektráren, které byly uzavřeny ihned po Fukušimě. Na znovuzapojení do provozu čeká až 14 reaktorů.

V obecné rovině spotřeby energie, se v horizontu deseti let, tj. mezi roky 2000 a 2010, zvýšila světová spotřeba o 26%. Očekávaný růst spotřeby do roku 2020 je o něco mírnější, nicméně stále na úrovni 20%. Poptávka po elektrické energii by se tak do roku 2035 měla zvýšit o 81%, kde se největší podíl využití předpokládá v oblasti Asie.

Nyní lze registrovat určitou stagnaci celkové produkce uranu. Ta je způsobena jednak tržní cenou, která se dostala až pod produkční náklady, ale paralelně, a zřejmě i z větší míry, efektivnějším extrahováním zemního plynu, tj. břidlicovou těžbou.

I přes negativní externí vlivy na poptávku po jaderné energii lze předpokládat, že v nejbližších letech bude participace na celkovém poměru využitelných zdrojů růst a s tím i cena uranu. Cena uranu, měřeno v librách, se aktuálně pohybuje kolem 35 USD, nicméně průměrné náklady na produkci jsou 75 až 80 USD/lb. Znovuoživení jaderné energetiky v Japonsku, rozvoj v Emerging Markets, a to zejména v Asii, v kombinaci s relativně nízkou cenou, jsou dostatečně silné argumenty pro růst minimálně k úrovni produkčních nákladů. Produkční stagnace nemůže trvat věčně. Předpoklad vyšší poptávky z titulu zapojení nových elektráren nepovede jinam, než k produkčnímu deficitu.

Autor příspěvku je členem investičního výboru Charles Bridge Global Macro Fund