Vytasí se Ukrajina a Rusko s ropnými zbraněmi?

Západní země v čele s USA se již několikrát snažily zavedením sankcí Rusko přesvědčit, aby po anexi Krymu nepřilévalo další olej do ohně.

Pokud se dožijeme další eskalace, sankce se bezpochyby zpřísní, přičemž záměrem bude zamezit Rusku a jejím oligarchům normálně operovat skrze své podniky a také způsobit další škody ruské ekonomice, která již nyní strádá upadající ekonomickou aktivitou. Rusko by pocítilo největší dopady společně s Ukrajinou, jež trpí po letech špatné ekonomické politiky a korupce. Jakékoli přerušení dodávek plynu by ale pro několik evropských ekonomik představovalo tvrdou ránu v podobě vysokých cen evropského plynu navzdory tomu, že v létě bývá nabídka silná a poptávka nízká.

Na komoditním trhu jsme již viděli, že na rozvíjející se ukrajinské drama reaguje především zlato, ropa, pšenice a nikl. Zlato zažilo záblesky nákupů „pro strýčka Příhodu“, i když podpora byla vidět vždy jen na několik dní před tím, než se rozpoutaly prodeje. Pšenice našla podporu díky obavám z omezení produkce hlavního exportního regionu kolem Černého moře letos v létě společně s obavami z vývoje počasí v jižanských nížinách v USA. Ropa reagovala na obavy z přerušení dodávek, kdyby Rusko utnulo dodávky do Evropy jako součást odvetných opatření proti sankcím. Nikl mezitím reagoval také na obavy z přerušení dodávek, které přicházejí v době, kdy už byla na cestě silná rally v reakci na zákaz vývozu z Indonésie, největšího světového producenta.

Ceny ropy mohou nejprve narůst v případě, že Rusko přeruší dodávky do Evropy a už jsme párkrát od Arabského jara 2011 zažili, jak ceny nad úrovní 120 dolarů za barel měly okamžitý negativní dopad na světový růst. Takový krok by ale byl velmi překvapivý a pro Rusko neskutečně kontraproduktivní, jelikož velká část zisků z prodeje ropy pochází právě z Evropy. Vzájemná závislost mezi Ruskem, dalšími bývalými státy Sovětského svazu a Evropou poslední roky i nadále rostla, zejména pokud jde o ropu a plyn. Je dobré pamatovat na to, že i v době vrcholící studené války nebyla ropa použita mezi oběma znesvářenými stranami jako zbraň a riziko, že se toto stane, zůstává relativně nízké.

I když se nyní svět koncentruje na riziko toho, že ceny ropy vzrostou, celý příběh má další dimenzi, která pohled naprosto mění. V roce 1986 přestala Saudská Arábie stabilizovat cenu ropy poté, co Rusko zvýšilo těžbu. Saudská Arábie byla předtím nucena snížit těžbu, aby udržela stabilitu cen. Jakmile království začalo v letech 1985 a 1986 zvyšovat těžbu, propadly se ceny ropy z cca 30 dolarů za barel až na minimum 10,50 v březnu 1986. Výsledkem byla ztráta zisků Sovětského svazu, což velmi pravděpodobně hrálo roli při rozpadu SSSR v roce 1991.

Dnes máme podobnou situaci, kdy USA sedí už pět let na rekordních komerčních zásobách ropy díky zlatému dolu v podobě ropných břidlic. Přidejme k tomu Strategické ropné zásoby (SPR), které, s průměrnými náklady 30 dolarů za barel, aktuálně činí téměř 700 milionů barelů. SPR byly založeny po ropné krizi let sedmdesátých, aby pokryly minimálně 90 dní objemů importů pro případ přerušení dodávek. Dnes jsou SPR mnohem větší, než je nutné, jelikož americký dovoz i spotřeba klesají. Americký zákon od roku 1979 neumožňuje vývoz ropy, ale pokud by se Kongres rozhodl tento zákon zrušit, staly by se USA velkým exportérem ropy, nehledě na to, kolik ropy je k dispozici díky tankerovým lodím v Mexickém zálivu.

Obnovení amerických exportů by obrovským způsobem změnilo globální trh s ropou, kde nabídka roste již rychleji než poptávka a je možné předpokládat pokles cen ropy typu Brent i o více než 25 dolarů za barel. To by světovým trhem s ropou pořádně otřáslo a mohlo by mít podobně destabilizační vliv na Rusko, jako měla akce Saudské Arábie na bývalý Sovětský svaz v roce 1986. Na základě tohoto si myslíme, že použití „ropné zbraně“ kteroukoli ze stran je v tomto konfliktu velmi nepravděpodobné.

Autor komentáře: Ole Sloth Hansen, hlavní komoditní stratég Saxo Bank