S klesajícími cenami potravin se komodity vrátily opět tam, kde byly

Komodity ve svém výkonu letos opět stagnují v souvislosti s poklesem cen u potravin.  Oslabená ropa možná nakonec přiměje země z kartelu OPEC, aby na situaci zareagovaly. Zlato těžilo podporu z klesajících výnosů dluhopisů, nyní se však poohlíží po dalším impulzu.

Širší komoditní index Bloomberg (Bloomberg Commodity Index, dříve známý jako DJ-UBS) zažíval až do 29. dubna 10,5procentní rally. Nyní však jeho výkon opět stagnuje – za sebou má další týden ztrát, které zaznamenala většina sektorů. Hlavním viníkem toho, že se štěstěna od komoditních investorů odvrací, je dramatický propad u potravinových komodit. Až do dubna zemědělský index rostl a podařilo se mu přesáhnout 20% hranici. Od té doby se však propadl na čtyřleté minimum. Příčinou tohoto posledního propadu je, že se v nadcházejícím roce očekávají hojné dodávky klíčových potravinových komodit, jako jsou sójové boby, pšenice a cukr.

Makroekonomický výhled pro světový růst a z toho plynoucí poptávka po komoditách utrpěly ránu v podobě pokračujícího zpomalování evropského hospodářství. Růst v Evropě se během druhého čtvrtletí zastavil. Německo, ekonomický motor eurozóny, byl během zmíněného období svědkem propadu svého HDP o 0,2 procenta, zatímco hospodářství Francie i nadále stagnuje. To vedlo k tomu, že se výnosy německých desetiletých dluhopisů vůbec poprvé dotkly hranice 1 %. Rozdílné výhledy pro růst v USA a v Evropě i nadále poskytovaly podporu dolaru. A jestliže roste dolar, komoditám se většinou příliš dobře nevede.

Ekonomický výhled vrhnul stín na komodity, které jsou na hospodářském růstu závislé, jako například energetický sektor a průmyslové kovy. V energetickém sektoru došlo k tomu, že všechny hlavní futures kontrakty, od těch na ropu až po ty na zemní plyn, byly vyprodány. Průmyslové kovy zažily propad. Nejhůře na tom byla měď, která klesla na sedmitýdenní minimum v důsledku stagnující hospodářské činnosti v Německu a tempu čínské produktivity, které bylo nižší, než se původně očekávalo.

Co se týče ropy, cena severomořské ropy Brent, sloužící jako světové měřítko pro ceny ropy, se propadla na 13měsíční minimum, zatímco americká ropa WTI klesla na cenové hladiny, kterých se naposledy dotkla v únoru. Sentiment na trhu byl pošramocen slabým růstem poptávky, a to v době zvyšující se nabídky. Přispěla k tomu i Libye, která konečně otevírá své hlavní exportní terminály. Výsledkem je, že během minulého měsíce došlo na ropném trhu k výprodejům. V centru pozornosti investorů tak už nejsou obavy týkající se geopolitických událostí a přerušených dodávek, ale naopak obavy ohledně zvýšených dodávek a otázka stabilní potávky.

Na tento stav upozornila srpnová zpráva Mezinárodní energetické agentury (International Energy Agency, IEA), ve které se uvádí: „I přes ozbrojené konflikty v Libyi, Iráku a na Ukrajině se zdá, že ropný trh je dnes zásoben lépe, než se čekalo, přičemž dokonce i oblasti Atlantského oceánu hlásí nadbytek.“ IEA rovněž snížila svou předpověď růstu poptávky na rok 2014. Obrovský růst ropné produkce v Severní Americe totiž i nadále zajišťuje hojné dodávky na světové trhy, a to v takové míře, že dřívější dovozci do USA (zejména z Afriky) musí nyní hledat nové kupce pro část své ropné produkce.

Tato situace vedla k tomu, že se přitvrdil boj o zákazníky a výsledkem je, že se cenový rozdíl mezi severomořskou ropou Brent a ropou z Blízkého východu snížil na téměř čtyřleté minimum. Bude-li tento trend pokračovat i nadále, budeme možná brzy svědky toho, že na situaci zareagují země z Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) tím, že omezí ropné dodávky. Realizace takového scénáře je možná, uvědomíme-li si, že cena ropy Brent se nyní blíží hranici 100 dolarů za barel, což je pro Saúdskou Arábii hladina, pod kterou by se z jejího pohledu neměla cena ropy dlouhodobě pohybovat.

Hedgeové fondy drží na trhu stále dlouhé pozice jak na ropu WTI, tak i na ropu Brent, avšak počet čistých dlouhých pozic je nyní mnohem nižší. Krátkodobí taktičtí investoři naopak začali prodávat. Oba trhy s futures začínají vykazovat známky toho, že jsou tlačeny směrem ke spodní straně. Je možné, že nyní dojde k určité konsolidaci v rámci celkově negativního trendu.

Zlato a stříbro obchodovaly již druhý týden na téměř nezměněných hladinách. Obchodníci v současné době jen obtížně hledají nějaký silný impulz, kterého by se mohli chytit. Zlato se tak více než týden drží svého rozmezí s hladinami 1 295 a 1 320 dolarů za unci. Celkově se oběma kovům dařilo lépe než většině ostatních sektorů, což již samo o sobě lze považovat za úspěch, uvážíme-li potenciální negativní dopad, který na zlato mohou mít silný dolar, rostoucí akciové trhy, menší pozornost věnovaná geopolitickým událostem a trvale slabá poptávka ze strany Asie.

I přes to se zlato v tomto roce zatím stále řadí mezi desítku nejlepších hlavních komodit. Daří se mu dokonce lépe než platině, která na počátku roku čerpala silnou podporu z přerušení dodávek z Jižní Afriky, které trvalo měsíc. Co se tedy změnilo? Odpověď budeme muset hledat ve vývoji událostí, ke kterým za poslední dvě čtvrtletí došlo v USA.

Zatímco trh zaměstnávaly obavy ohledně toho, jaký dopad pro něj bude mít, až v USA dojde opět na zvýšení úrokových sazeb v souvislosti s uzdravující se ekonomikou, trh s dluhopisy nám nabízí jiný obrázek. Na počátku roku 2014 se všeobecně očekávalo, že s blížícím se datem opětovného navýšení úrokových sazeb porostou i výnosy dluhopisů. Avšak od 31. prosince, kdy výnosy amerických desetiletých dluhopisů dosáhly rekordní hladiny 3 %, výnosy dluhopisů víceméně neustále klesají, přičemž tento týden se propadly na 2,39 %, což je čtrnáctiměsíční minimum.

Vzhledem k tomu, že se v současné době neočekává žádný posun hladiny inflace, došlo rovněž k propadu reálných výnosů. A jelikož je mezi zlatem a výnosem dluhopisů nepřímá úměra z pohledu nákladů příležitosti (opportunity cost),  napomohla tato sestupná dráha k tomu, aby  zlato opět nabylo sebevědomí, a poskytla trhu dostatek času, aby se vzpamatoval z  výrazného propadu v minulém roce.

Díky těmto událostem, k nimž se navíc přidaly obavy z geopolitického napětí ve světě, mělo zlato dostatečnou záminku k růstu. Soudě podle jeho posledních cenových pohybů se však žlutý kov asi nikam dál již nevyšplhá. K tomu, aby se pokusil dotknout hladiny 1 345 dolarů za unci, což je jeho červencový rekord (přičemž letošní maximum mělo hodnotu 1 392 dolarů za unci), by bylo třeba, aby opět došlo k oslabení akciových trhů (alternativní příliv kapitálu) a aby se reálné výnosy dluhopisů i nadále snižovaly.

Srpen je z hlediska obchodování klidný měsíc, což v současné době pociťujeme i v oblasti vzácných kovů. Vypadá to tedy, že současné rozmezí se udrží i nadále, a to až do té doby, kdy dojde k prolomení horní hranice na hodnotě 1 320 dolarů za unci či spodní hranice na hodnotě 1 295 dolarů za unci. K uvedené spodní hranici se zlato v pátek málem přiblížilo v souvislosti s tím, jak se žlutý kov a zejména stříbro potýkaly s nejvyšším týdenním růstem na evropských akciových trzích od poloviny února.

Měď se propadla na šestitýdenní minimum v důsledku pomalého růstu v Evropě a Japonsku. K tomu se navíc přidala nejistota ohledně nejbližšího výhledu pro čínskou poptávku. Podle nedávných červencových údajů dovoz do Číny meziročně poklesl o 17 %. Docházelo totiž k opožděným dodávkám v souvislosti s tím, jak místní banky omezily poskytování úvěrů v důsledku vyšetřování údajných finančních podvodů s mědí.

Ceny futures kontraktů na sójové boby se propadly na nejnižší hladinu od září 2009. To je dáno tím, že hojná úroda stále roste. Aktuální informace z amerického ministerstva zemědělství tento týden tyto předpovědi potvrdily. Plodina tak zažila další výprodeje ze strany farmářů a finančních obchodníků. Z toho důvodu se zdá, že ve srovnání s ostatními trhy s obilovinami je cena sójových bobů nadhodnocená. Patrné je to zejména u kukuřice, kde cenový poměr klesl z hodnoty 3 na aktuální 2,81. S tím, jak nyní dochází ke stabilizaci cen kukuřice, by tento poměr mohl ještě více klesnout.

Ole S. Hansen, hlavní komoditní stratég Saxo Bank