Nejhorším druhem lásky je ta neopětovaná

Švýcarská národní banka představila v září 2011 pevný kurz (tzv. peg) franku k euru 1,2000. Nyní se však tento krok ukazuje jako stále větší hrozba, a to hned z několika důvodů. Nejenže jde o další důkaz nerozumného zavádění pegů, ale jasně se také ukazuje, že být long na EURCHF už nejspíše nebude taková sázka na jistotu, jak jsme byli zvyklí.

V kostce: Šance, že EURCHF prolomí peg 1,2000, vzrostla z 10 procent na 25-30 procent. Na vině je měnová politika Evropské centrální banky, geopolitické riziko a omezené možnosti Švýcarské národní banky. Vážené riziko je tak nyní na hodnotě 9 – což je rozdíl oproti číslu 2, když jsem podobnou kalkulaci prováděl na přelomu let 2011/2012. (1.2000-.9000= 30 čísel) x 30% = hodnota rizika 9). Zaujmout long na EURCHF už proto není taková sázka na jistotu. A ačkoliv je zde stále vysoká 70% šance, že bude hranice ubráněna a uchráněna, znepokojující je i přítomnost koncového rizika.

Přitažlivý švýcarský frank

Sice to chvíli trvalo, ale švýcarský frank se opět stal “výběrovou” světovou měnou. Konkrétně od chvíle, co Švýcarská národní banka (Swiss National Bank – SNB) zavedla v září 2011 kurz 1,2000 k euru. Od té doby se pár EURCHF obchodoval v úzkém rozmezí plus nebo minus 2-3 procenta. A zatímco energetika, volatilita a rizikové obchodování příliš nehleděly na geopolitické riziko a zoufalé centrální banky, švýcarský frank opět získal moc.

Jenže oproti přelomu let 2011/2012 je tady jeden velký rozdíl. Tehdy totiž SNB reagovala na posílení měny k euru z 1.5000 na 1.2000 a pak až na 1.0000. Výrazně se to projevilo na importu a reálně v té době hrozila deflace. A tamní centrální banka tomu chtěla vzhledem ke svému inflačnímu cílování zabránit.

Švýcarsko má v současnosti desetiprocentní přebytek běžného účtu platební bilance, se 453 miliardami franků v rezervách a s přebytečnou likviditou v bankovním systému ve výši 317 miliard franků. Nizozemské a panevropské banky přesouvají peníze z ECB za minus 0,1 procenta do těch švýcarských, a stále pro ně platí kladná sazba. Nadmíra likvidity ale vytváří extrémní bublinu na švýcarském trhu s nemovitostmi a také u ostatních obchodovaných švýcarských aktiv.

A ECB navíc naznačuje, že se pustí naplno do kvantitativního uvolňování a dokonce devalvuje společnou evropskou měnu. Říká to alespoň francouzský prezident Francoise Hollande a někdy také šéf ECB Mario Draghi.

SNB ovšem sama sebe zahnala do kouta, což situaci ještě více komplikuje. Je těžké, ne-li nemožné, sledovat naráz následující: pohyb volného kapitálu, ustálený měnový kurz a snahu provádět nezávislou měnovou politiku.

Může se vám povést uřídit jednu nebo dvě z těchto věcí, ale všechny tři ne. Jen se podívejte na Čínu a Anglii před rokem 1992 nebo na jakoukoliv centrální banku s pevně stanoveným měnovým kurzem.

Tři možnosti

1. Zanechat pevného kurzu…

2. Pomalu snížit kurz dolů, pokud bude příliv kapitálu a přecenění pokračovat

3. Přijmout fakt, že se bublina na realitním a burzovním trhu bude zvětšovat

Jenže Švýcarsko se pevného kurzu bez boje nevzdá. Guvernér centrální banky Thomas Jordan vyzdvihl jeho důležitost pro deník NZZ am Sonntag: “Peg je pro zajištění adekvátní měnové politiky ve Švýcarsku naprosto klíčový – zejména když se zhoršuje výhled ekonomiky.”

Pokud se na to podíváme z historického pohledu, několik pegů už zafungovalo. Jen si vzpomeňte na britskou Bank of England – ještě mám v nedávné paměti, jak došlo k odstranění pegu u GBPDEM – všichni jsme chtěli prodávat GBP, a ne nakupovat!

Když v ekonomickém systému cokoliv zafixujete, omezíte tím svoji svobodu. SNB paradoxně zavedením pegu narušila vlastní svobodu dobrovolně. A samotné euro jakožto kotevní měna nyní potřebuje vzhledem ke svým vlastním limitům oslabit. Jedno euro za roztříštěnou Evropu. Vše pramení v neschopnosti Švýcarska a Evropy pohnout se dál, a právě to je pro tradery s EURCHF největší riziko.

A jak vždycky říkám, nejdůležitější je samozřejmě načasování – tlak se každým týdnem stupňuje, ale osobně pochybuji, že se něco stane ještě před hodnocením kvality aktiv evropských bank (asset quality review – AQR). Představitelé SNB se určitě bojí jeho výsledků, zejména pak v německém bankovním sektoru. Silný frank se proto dal čekat, jenomže ne takto brzy.

SNB už se nemusí rozhodovat úplně sama, jestli ponechá peg u EURCHF. Záleží to spíše na ECB, Draghim, Vladimirovi Putinovi a řadě dalších faktorů, které centrální banka Švýcarska neovlivní. A právě to je ten hlavní rozdíl a reálné riziko u EURCHF.

Není nic krásnějšího, než láska. Ovšem musí být opětovaná.

Hlavní ekonom Saxo Bank Steen Jakobsen

Steen Jakobsen byl v březnu 2011 jmenován do funkce hlavního ekonoma Saxo Bank, kam se vrátil po dvouleté přestávce. Během této doby pracoval jako investiční ředitel ve společnosti Limus Capital Partners. Před svým odchodem na počátku roku 2009 působil v Saxo Bank téměř devět let jako investiční ředitel. Má více než 20 let praxe v oblasti proprietary trading (obchodování na vlastní účet) a alternativního investování. Po absolvování Kodaňské univerzity, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank.