Prožije eurozóna britský sen?

Německé úřady se částečně odvolávají na prázdniny v závodech, nicméně na největší ekonomiku eurozóny podle všeho dolehly ruské sankce. Export do této země tvoří až 1,4 procenta HDP.

Celkový německý vývoz se v srpnu propadl o 5,8 procenta, což je největší pokles od ledna 2009. Rovněž objednávky továren v srpnu meziměsíčně oslabily o 5,7 procenta ve srovnání s červencovým 4,9 procentním růstem. Německá ekonomika se již v druhém čtvrtletí propadla o 0,2 procenta a šance na pokles HDP i ve třetím kvartálu se zvyšují. Dva po sobě jdoucí výsledky negativního růstu HDP technicky znamenají recesi. Mezinárodní měnový fond (MMF) snížil v říjnu výhled růstu HDP Německa pro rok 2014 z červencového odhadu 1,9 procenta na 1,4 procenta. V příštím roce by pak mělo německé hospodářství posílit o 1,5 procenta, což je o 0,2 procenta měně, než MMF předpovídalo před 3 měsíci.

Eurozónu kromě slabé ekonomické výkonosti největší ekonomiky trápí i pomalý růst cenové hladiny. Inflace je na 5letých minimech a roste ročním tempem 0,3 procenta, přičemž cílem centrální banky je dosáhnout 2 procentního růstu.

Lék na svou nemoc může eurozóna hledat v nástrojích fiskální a monetární politiky, přičemž první varianta je v rukou politiků, kteří velmi těžce přistupují k nepopulárním strukturálním reformám a více spoléhají na zázraky Evropské centrální banky (ECB). Ta sama připouští nepříznivost situace, a proto se rozhodla zahájit program nákupu aktiv (obdoba kvantitativního uvolňování v USA), a to i navzdory negativnímu názoru svého největšího akcionáře, Německa. ECB je ve své monetární politice velmi konzervativní institucí, proto se nechce zavázat k žádnému předem určenému objemu finančních prostředků uvolněných do ekonomiky. V tomto ohledu možná tajně spoléhá i na sílu měnového kurzu eura. Ačkoliv cena eura, jak banka sama uvádí, není cílem její monetární politiky, oslabování společné měny eurozóny ji určitě hraje do karet.

Slabší euro může jednak povzbudit inflaci, a jednak oživit export, protože zvýší konkurenceschopnost výrobků hlavně jihoevropských zemí. Jako historický příklad lze použít Británii, jejíž měna se v průběhu finanční krize propadla vůči USD z hodnoty 2,00 (polovina 2008) na úroveň 1,35 (začátek roku 2009). Index spotřebitelských cen (CPI), jež se používá na měření inflace, následně poskočil z hodnoty 1,1 procenta (září 2009) na 5,2 procenta (2011). Tento příklad dává mnohým členům ECB naději na podobný vývoj v eurozóně, kde euro vůči USD oslabilo z hodnoty 1,40 (květen 2014) na 1,26 (nyní).

Avšak nelze usnout na vavřínech. I kdyby se eurozóně podařilo zopakovat britský scénář, k udržení trvalého hospodářského růstu a inflace je potřeba učinit další opatření. Vrátíme-li se zpátky do Spojeného království, tak tam libra vůči USD od svých loňských minim 1,48 posílila až k hodnotě 1,7150 (červenec 2014) a inflace se propadla zpátky na hodnotu 1,5 procenta.

Graf: Vývoj HDP v Německu (q/q – mezikvartální srovnání)

Německo vývoj HDP (q/q) (červeně); předstihový ukazatel ekonomické výkonnosti společnosti Markits (modře)

Zdroj: markits.com

Autorka příspěvku je analytičkou společnosti Bossa.

BOSSA – Makléřský dům banky ochrany životního prostředí, působí na polském kapitálovém trhu od roku 1995, řadí se tak mezi nejdéle působících brokery v Polsku.