Trh s ropou je v nejhlubší krizi od roku 2010. Poptávka pokulhává vlivem slabé výkonnosti evropské ekonomiky a utlumené ekonomiky Číny. Zato nabídka nebyla nikdy v historii vyšší. Většina zemí OPEC jede na maximální výkon a těžaři v USA objevili nové nekonvenční zdroje z břidlic a písků. Těžba ropy v USA nikdy nebyla tak vysoká. Slabá poptávka v interakci s vysokou nabídkou vede logicky k poklesům ceny ropy. Jasný signál pro OPEC omezit těžbu?
Nikoli! OPEC už dlouho nebyl tak nejednotný jako v současnosti. Situace totiž není tak jednoduchá jak kdysi bývala. Vlivem masivní produkce ropy v USA a v Rusku OPEC ztrácí tržní podíl, který nyní dosahuje cca 40 %. Pokud by dobrovolně omezili produkci, tento podíl by se dále snížil na úkor zejména USA. A to je aktuálně hlavní ropný soupeř. Bude chtít OPEC dobrovolně snížit svůj globální vliv za cenu, že to možná zvedne ceny ropy?
Nemyslím si. Jejich strategie může být odlišná. Mohou se pokusit zariskovat, neomezovat těžbu, nechat cenu ropy dále padat a tímto způsobem po čase vyřadit ze hry americké těžaře, kteří mají obecně vyšší náklady na těžbu než země OPEC. Navíc většina členských zemí OPEC jsou fiskálně silné, které si mohou dočasný propad svých příjmů dovolit. Klíčové je ale slovo většina.
V rámci OPEC je početná klika zemí, které na tom nejsou hospodářsky až tak dobře a ke svému blahobytu potřebují vysokou cenu ropy. Země jako například Irák, Irán nebo Venezuela hodně tlačí na Saudskou Arábii, nejsilnější zemi OPEC, aby svolila k omezení produkce. Ta ale kromě toho, že si může dovolit dočasný výpadek příjmů, „hrne“ obrovské objemy do Číny. Nízkou cenu tedy dohání kvantitou.
Situace je velmi nepřehledná. Čtvrteční zasedání bude jedno z nejzajímavějších za posledních několik čtvrtletí a do Vídně tak budou směřovat zraky všech komoditních obchodníků.
Autor příspěvku je analytikem společnosti Cyrrus