ECB mění nastavení rizik kvantitativního uvolňování

Rozmezí rizikovosti cenných papírů se pohybuje od hodnocení AAA po BBB-, tedy od nejvyšší kvality až po kvalitu střední. V rámci tohoto rozpětí jsou přípustné nejenom vládní dluhopisy, ale i mix obsahující korporátní dluhopisy. To vše je sice již součástí aktivního programu kvantitativního uvolňování, který obsahuje ABS (cenné papíry zajištěné aktivy) a kryté dluhopisy, tentokrát ale do hry vstupuje další důležitý faktor, a tím je změna sdílení rizika. ECB zvažuje tři možné varianty, jak tento program nastavit.

První možnost je tato: Celá částka, za kterou se nakoupí cenné papíry, se poměrově sdílí mezi všechny členské státy, které mají podíl v ECB. Tato varianta fungovala doposud a bylo by to podobné programu s názvem Securities Market Program (SMP), který byl uplatňován v případě krize Řecka. To se však nelíbí Německu, neboť jeho kapitálový podíl v ECB dosahuje 18 procent.

Graf: Podíly kapitálu v ECB jednotlivých zemí eurozóny v procentech

Zdroj: ECB

Druhou variantou je spuštění nákupu dluhopisů podobně, jako v programu nouzového poskytování likvidity EMA. V tomto případě jsou veškeré náklady a rizika hrazeny národními centrálními bankami. V dané struktuře by každá národní centrální banka nakoupila předepsané množství domácích vládních dluhopisů a nesla veškerá rizika, která jsou s nimi spojena. Tento postup by sice pro Německo byl přijatelný, ale na druhou stranu míří k rostoucí decentralizaci eurozóny a většímu riziku jejího rozpadu. Dalším negativem této varianty je fakt, že mnoho národních bank dluží peníze Eurosystému prostřednictvím Target 2, což je mezibankovní platební systém EU probíhající v reálném čase.

Třetí varianta počítá se sdílením rizik podle první varianty až do určitého limitu nakoupených dluhopisů. Po překročení tohoto limitu by ECB přešla k variantě druhé.

Tak či tak má Evropská centrální banka poměrně těžké rozhodování a spíše se jedná o volbu menšího zla. Každé další kvantitativní uvolňování totiž zvyšuje morální hazard, ale hrozící deflace je v tomto souboji významnějším faktorem pro rozhodování ECB.

Autor komentáře je analytik společnosti Colosseum