Německá burza drtí zbytek světa

Právě rizika, respektive jejich ubývání, ženou evropské akcie nahoru. Zatímco ještě na začátku roku vůbec nebylo jasné, jestli a v jakém objemu vstoupí ECB do hry při pomoci evropské ekonomice, po lednovém zasedání je jasné, že ECB vstoupí do hry velmi rázně. Asi tak rázně, že to málo kdo čekal. Riziko selhání ECB v plnění jejich mandátu se tak výrazně snížilo. Stejně tak se snížilo riziko vystoupení Řecka z eurozóny, což by byla událost, která má sílu zatřást eurem i evropskými akciemi. Jenže zatím to vypadá, že Řekové tahají za kratší stranu provazu a představitelé mezinárodních věřitelů si diktují podmínky. Nějakou dobu po řeckých volbách vůbec nebylo jasné, jak tvrdě bude nový premiér Tsipras vyjednávat. Teď se ale ukazuje, že tak dramatické to nebude a k vystoupení Řecka z eurozóny se neschyluje.

Dvě hlavní rizika z evropských akciových trhů odpadla, akcie vcelku logicky reagovaly růstem. K tomu se přidala ne zcela přesvědčivá výsledková sezóna amerických firem, které v mnoha případech trápí silný dolar, a rozdíl mezi výkonností DAXu a S&P 500 se nafoukl na 15 procentních bondů.

Zatímco v USA aktuálně není nic moc rizikového na obzoru (kromě zvyšování sazeb, což je drtivou většinou trhu očekávaná událost, tedy neměla by výrazněji překvapit), tak v eurozóně je ještě jedno rizikové téma. Bude vůbec fungovat kvantitativní uvolňování? Tato nejistota podle mého názoru stále limituje růst evropských akcií. Pokud by se začalo v průběhu letošního roku ukazovat, že funguje, může to napomoci evropským akciím k dalšímu prolamování globálních maxim a navyšování náskoku před americkými akciemi. A evropská centrální banka musí udělat vše pro to, aby QE fungovalo.

Autor komentáře je analytikem společnosti Cyrrus