Ovlivní volby ve Velké Británii směr budoucího vývoje EU?

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank

Ve Velké Británii byly dvě hlavní politické strany, pak tři a nakonec čtyři. Není divu, že odhad výsledků voleb je čím dál složitější. Obě „staré” strany jsou hluboko pod úrovněmi tradiční podpory voličů. Navíc každé další všeobecné volby pro ně znamenají ještě větší oslabení tím, že voliči se rozhodnou podporovat nové subjekty, které vstupují na politickou scénu. Pochopitelně, že Liberálně demokratická strana nováčkem není, avšak růst její podpory vedl v roce 2010 ke vzniku parlamentu bez zisku majority a neobvyklé nutnosti koaličního vládnutí.

Zdroj: http://fivethirtyeight.com/interactives/uk-general-election-predictions/

Volby jsou tentokrát ve skotské režii, protože Skotská národní strana (SNP) se těší na zisk 41 nových mandátů, Labouristická strana (LP) si polepší o 15 mandátů, zatímco Konzervativní strana (Toryové) jich ztratí 19 a Liberálně demokratická strana (LDP) dokonce 32.

Tyto výsledky nenechávají hlavním stranám vůbec žádný prostor pro možnost získání jednobarevné většinové vlády, která je podmíněna ziskem minimálně 326 křesel. Mnohem více situaci ovšem komplikuje fakt, že ani pravděpodobné koalice na většinový počet hlasů nedosáhnou.

Toryové + LDP = 283 + 24 = 307

nebo

Labouristé + SNP = 271 + 47 = 318

K dispozici je sice dalších 19 mandátů, ty jsou ovšem rozděleny na poloviny.

Zdroj: http://www.electoralcalculus.co.uk/homepage.html
*) NAT = spojení Skotská národní strana + Velšská strana

Do 7. května se toho může ještě hodně změnit, ovšem díky systému relativní většiny, který je ve Velké Británii aplikován, změna celkového procenta získaných hlasů jen málokdy změní celkový výsledek voleb. Všimněte si, že Strana za nezávislost Spojeného království s popularitou 23 % může skončit pouze s jedním nebo dvěma mandáty, zatímco liberální demokraté s mnohem nižším počtem voličů jich získají 18. Není žádný div, že se ozývá volání po novém volebním zákonu!

Z hlediska přístupu k volebním argumentům převažuje přístup: „Je to v ekonomice, troubo“. Má to však svá rizika. Ve Velké Británii je v této souvislosti zmiňován rok 1945 – Toryové vyhráli v čele s Churchillem válku, ovšem navzdory tvrdé práci se v roce 1945 poroučeli z vlády.

Podobně i nyní vedou Toryové kampaň nebezpečným směrem, když vyzývají voliče, aby nenechali Labouristy zruinovat ekonomiku. Ačkoli koalice Toryové/Liberální demokraté Velkou Británii stabilizovala, deficit na běžném účtu se vymkl kontrole. Ve skutečnosti to znamená, že za zlepšení bude nutno teprve zaplatit. To však koalici nebrání v tom, aby poukazovala na stoupající počet pracovních míst, postupně se zvyšující mzdy a růst HDP.

Labouristická strana se vrátila k rétorice sedmdesátých let. Prosazuje přístup větší sociální rovnosti, majetkové daně a celkově zastává postoje staré školy z doby velkých podniků, vysokých daní, stagnace a přebujelého vlivu odborů na trh práce. To je ovšem postup, který vede zpět do světa nulového růstu, neboť dává přednost přerozdělování před cestou nového rozvoje.

Navzdory tomu labouristické postoje správně pojmenovávají zavrženíhodné a stále se zvětšující nerovnosti, které jsou způsobovány agresivní monetární politikou nízkých sazeb a podpory 20% části ekonomiky, což jsou velké veřejně obchodovatelné společnosti a banky. Přitom 80 % ekonomiky – malé a střední podniky společně se středně a nízko příjmovými skupinami – jsou na tom hůře než kdykoli jindy, a to bez ohledu na lokalitu.

Myslím, že tyto volby rozhodnou dva vlivy: Nerovnost a počet mandátů, které 7. května získá Strana za nezávislost Spojeného království.

Ekonomická čísla Velké Británie mohou na první pohled vypadat dobře, avšak nerovnost je něco, co se dá jen těžko přehlédnout, protože 80 % subjektů zůstalo největšími poraženými od doby, kdy začala finanční krize. Problémem Toryů je, že těchto 80 % subjektů spadá do střední třídy, tedy mezi voliče, kteří jsou politicky angažovaní. Ti mají pocit, že se nacházejí v pozadí zájmu, a jsem si jistý, že jsou také frustrováni nedostatečnými změnami a beznadějí. To činí z UKIP zajímavou alternativu. Pro mnohé takové voliče jsou „volbou z trucu“.

Díky zkušenostem z Francie a Španělska víme, jak se strany, které byly považovány za „extrémní“, poměrně špatně umístily v průzkumech veřejného mínění. Avšak za plentou během hlasování jsou voliči mnohem odvážnější ve vyjadřování svých politických názorů.

Volební kalkulačka naznačuje, že s 20% podporou by získali 8 křesel, avšak při získání 24 % hlasů by měli 46 křesel.

Nakonec je potřeba si uvědomit, že jen slepý by si nevšiml, že britské volby jsou bodem, který směřuje k referendu setrvání Velké Británie v Evropské unii. Odchod Velké Británie z EU je největší hrozbou pro budoucnost EU a je podstatně důležitější než to, jestli budeme svědky Grexitu či nikoli.

Velká Británie je jakousi „kotvou“ pro většinu liberálních evropských zemí – určitě pro Dánsko, Švédsko a Nizozemsko. Všichni se vždy spoléhají na námitky Velké Británie, když je Brusel (a často i Club Med) příliš zaneprázdněn rozdáváním „dárků“ placených z kapes evropských daňových poplatníků. Odchodem Velké Británie z EU bychom zůstali nejen bez kormidla, ale bylo by zároveň neodkladně nutné, aby se Evropský finanční sektor sám nově definoval.

Tyto volby ve Velké Británii budou odrážet množství voleb, které se konaly v Evropě od začátku krize a byly ovlivněny nerovností a potřebou politické vzpoury. To otevírá prostor pro značné pohyby v počtech křesel.

Předpokládám, že protestních hlasů pro Skotskou národní stranu a UKIP bude mnohem více, než naznačily poslední předvolební průzkumy veřejného mínění.

Povede to pravděpodobně ke koalici Toryů a Liberálně demokratické strany podporované UKIP. Podpora UKIP je spojena s referendem o EU, které by se mělo konat v roce 2016. Tím by se otevřela Pandořina skříňka, jelikož EU bude muset zápasit o své přežití kvůli lavírování mezi potenciálním Grexitem, Brexitem a koncem kvantitativního uvolňování.

Ať už se 7. května stane cokoliv, politické spektrum ve Velké Británii se blíží dramatické změně. Směřuje od dualistického systému k volbě o setrvání v Evropské unii.

Jinými slovy – pokud netoužíte po změnách, je ideální čas učinit volby nezákonnými.