Kudy z řecké mizérie?

Názorů je totiž stejně jako analytiků a jejich různorodost zcela jasně znázorňuje fakt, že nikdo vlastně neví, co Řecko čeká. Evropská komise již připravuje detailní scénář odchodu Řecka z eurozóny i případné kroky při poskytnutí humanitární pomoci a řecký premiér Tsipras, s jeho všudypřítomným úsměvem na tváři, připravuje pravděpodobně poslední návrhy úsporných opatření. Co by se ale stalo, kdyby Řecko doopravdy zbankrotovalo?

Podíváme-li se na to z čistě technického hlediska, Řecko již zbankrotovalo ve chvíli, kdy nezaplatilo splátku půjčky od Mezinárodního měnového fondu. ECB však nechtělo nechat rozhodnutí o skutečném řeckém bankrotu na svých bedrech, a proto do nadcházející neděle nepřerušila program ELA, čímž poskytla Řecku nouzové financování. Řecko již momentálně příliš možností nemá. Pokud do neděle nedodá požadované reformy, s největší pravděpodobností dojde k reálnému bankrotu.

V zákulisí se již spekuluje, že Řecko plánuje vydat tzv. „IOU“ (I Own You), což je de facto nová měna. Jedná se o kus papíru vytisknutý centrální bankou, který nahrazuje platební funkci měny. Takto by tedy mohli platit zaměstnancům mzdy a důchodcům penze, problém ale spočívá v přesvědčení obyvatel o jejich hodnotě. Řecko by tak mohlo překlenout období nedostatku likvidity a znovuzavést vlastní drachmu, ať už jako jediné platidlo nebo v paralelním systému s eurem.

Ani drachma ale momentálně nevytrhne Řekům trn z paty. Tato taktika by byla o poznání úspěšnější, kdyby Řecko spolklo hořkou pilulku již v roce 2009, kde by toto řešení ještě mělo nějaký smysl. Nyní má ale dluh ve výši 175 % HDP, který je navíc denominovaný v evropské měně, takže nová měna tento dluh nijak „neoseká“. Díky zavedení drachmy by sice došlo k prudké devalvaci, čímž se zvyšuje konkurenceschopnost národní výroby v zahraničí, ale Řecko v podstatě nemá žádný průmysl a tedy ani co nabídnout. Řecká ekonomika tvoří všehovšudy 2 % ekonomiky eurozóny a žije zejména z poskytování služeb, jako jsou bankovnictví nebo cestovní ruch. Devalvace by tak situaci akorát vyhrotila, inflace by dramaticky vzrostla a chudí by se stali ještě chudšími. Jak tedy z tohoto marastu ven?

Monetární nástroje ani další půjčky stávající problém nevyřeší. Ať už Řecko vystoupí z eurozóny nebo ne, dřív nebo později bude muset přistoupit na zásadní reformy, kterými si zajistí především příliv zahraničních investorů – ti tvoří pro Řecko dlouhodobou naději. Dojít ale musí i k zeštíhlení státní správy, provedení penzijní reformy, dodržování fiskální disciplíny a potírání korupce. Cesta to bude dlouhá a bolestivá, ale s eurem jako jediným platidlem to bude bolet o poznání méně.

Autor příspěvku je analytikem společnosti Cyrrus