Jak výše dluhu ovlivňuje zlato

Pokud bychom toto číslo vynásobili aktuální cenou zlata v dolarech, dosáhli bychom ohromné sumy. Nicméně i toto velké číslo představuje jen malou část ve srovnání s celkovým globálním dluhem, kterým je náš svět a společnost zatížena.

Podle vedoucí poradenské firmy McKinsey & Company dnes svět sedí pod "horou" dluhů v hodnotě nepředstavitelných 200 bilionů dolarů. Je to více než dvojnásobek celosvětového HDP, který v současné době činí přibližně 75 bilionů dolarů. Pokud by se tato částka měla rozdělit rovným dílem na každého muže, ženu a dítě, kteří na světě žijí, dlužil by každý kolem 28.000 dolarů. Ještě překvapivější je fakt, že pokud by zlato mělo pokrýt globální dluh na 100 %, bylo by oceněno na cca 33.900 dolarů za unci.

Kde se takový dluh vůbec vzal a jak je možné, že mohl narůst do tak velkých rozměrů? Pokusme se najít příčinu. Po tisíce let v nesčetných kulturách po celém světě bylo zlato uznáváno jako výjimečná zásoba a uchovatel hodnoty a také přijímáno ve všech formách transakcí. Nový archeologický objev ve skutečnosti ukazuje, že tento drahý kov byl obchodován na britských ostrovech již v roce 2.500 před Kristem, tedy celé tisíciletí předtím, než byly raženy první mince na území dnešního Turecka.

Až do dvacátého století využívala většina národů tzv. zlatý standard (je to způsob vyjádření hodnoty měny v měnovém systému, kde standardním ekonomickým měřítkem je zlato. Zlatý standard je chápán jako princip krytí vydávané měny). Stejně jako hudba je tvořena různým stylem a tonalitou, také zlatý standard historicky poskytuje dlouhodobou stabilitu a inflační kontrolu. V historii se pokoušelo mnoho finančníků a centrálních bankéřů experimentovat s Fiat měnovým systémem (měna s nuceným oběhem, tedy takové peníze, jejichž hodnota je stanovena zákonem). Tato rozhodnutí vedla často k nerovnováze mezi hlavní měnovou a fiskální politikou a nakonec také k velkým ekonomickým problémům.

Z historie můžeme např. jmenovat skotského ekonoma Johna Lawa, který za regentství ve Francii hrál významnou roli ve finančnictví. Ten přesvědčil v 18. století regenta Filipa II. Orleánského a Regentskou radu o výhodách papírových peněz krytým stříbrem. Tento požadavek mu byl schválen a povolili mu je tisknout. Později došlo k tomu, že tyto tištěné bankovky nebyly kryty slíbeným množstvím stříbra a tím došlo ve Francii k velké inflaci s jejími obvyklými následky, což poté vedlo ke krachu tohoto systému. Díky "systému Johna Lawa" se Francii, zejména její vládě významně snížil státní dluh, neboť byl (zjednodušeně řečeno) zaplacen inflačními penězi. Následkem toho bylo zchudnutí velkého počtu obyvatelstva, nedůvěra k papírovým penězům a první krok, který vedl k revoluci.

Dá se tedy říct, že zlatý standard omezuje množství dluhu, který může být vytvářen. Před 40 lety kdy v USA probíhal přechod na Fiat měnový systém. V této době činil dluh federální vlády 399 miliard dolarů. Od té doby došlo k obrovskému nárustu o 4.411% na neuvěřitelných 18 bilionů dolarů, což je více než dvojnásobek hodnoty, která je ve veškerém zlatě na světě. Takto masivní zadlužení může být dosaženo, pouze ve Fiat měnovém systému, kde peníze jsou prakticky neomezeny a nezajištěny ničím hmotným. Jak to tedy vypadá dnes se stavem zásob ve zlatě. USA v současné době drží "jen" 8.133,5 tun zlata ve svých rezervách. Ve srovnání s rokem 1950 je to pokles o více než 20.000 tun.

V poslední době jsme si mohli všimnout několika centrálních bank, které repatriovaly více svých zlatých rezerv ze zahraničí zpátky do země. Nejvíce to bylo patrné v Německu, Rakousku, Francii, Švýcarsku a dalších. Texas, jeden ze států USA již vytváří svou vlastní zlatou rezervu i když řízenou státem. Skutečnost, že centrální banky stále drží kov, má co do činění s "tradicí". Je pravděpodobné, že zlato nemůže udržet krok s úrovní zadlužení a cena zlata by tedy mohla časem velmi narůst. Nová zpráva Bank of America Merrill Lynch ukazuje dno drahých kovů mezi polovinou června a polovinou července, poté došlo k opětovnému odrazu vzhůru. Potvrzují to také fakta, kdy cena zlata historicky následovala sezónní trendy po 5ti, 15ti a 30ti letých obdobích. Je to také vidět na nízké úrovni na přelomu června a července a poté vzrůst v očekávání na slavnost Diwali (pět dní trvající slavnost, kterou slaví zejména Hinduisté, Sikhové a Džainisté) a svatební sezóny.

Zdroj: Jan Žák, Zlaťáky.cz