Nyní se situace znovu mění a stále více zaznívají hlasy upozorňující na to, že ani v září nemusí dojít k růstu amerických úrokových sazeb. Proč?
K úpravě tržního konsensu došlo prakticky ze dne na den, konkrétně v noci z pondělka na úterý v okamžiku, kdy se čínská centrální banka rozhodla devalvovat měnu. Intervence, jenž se poté ještě několikrát zopakovala má za cíl zvýhodnit čínské zboží na zahraničních trzích a prostřednictvím zvýšeného exportu podpořit růst hrubého domácího produktu země. Toliko alespoň oficiální zdůvodnění. Implikací má však tento krok mnohem více včetně pravděpodobného poklesu cen komodit a útlumu už tak nízké inflace. Zároveň jde o poměrně jasné přiznání problémů čínské ekonomiky, která nejspíše prochází výraznějším než dosud odhadovaným ochlazením.
Čínská ekonomika je druhou nejsilnější na světě a její pokles se projeví i v dalších zemích. Spojené státy jsou přitom s přehledem nejvýznamnějším obchodním partnerem Číny a její problémy pocítí z první ruky. Už v prohlášení po červencovém zasedání měnového výboru Fed, tedy ještě před novinkou v podobě čínské devalvace, převládaly spíše obavy a opatrnost ohledně navýšení sazeb. Nyní, když je na obzoru další hrozba se mi jeví jako ještě mnohem méně pravděpodobné, že by se centrální bankéři k měnovým restrikcím v září odhodlali. Zvláště když vzhledem k očekávanému poklesu cen komodit hrozí další antiinflační tlaky.
Zdroj: Jiří Šimara, analytik společnosti Cyrrus