Už i Číňané si pohrávají s myšlenkou na QE

Obavy investorů byly umocněny nečekanou devalvací čínského yüanu tamní centrální bankou (PBOC), která tímto krokem fakticky potvrdila oprávněnost úvodní nervozity. Strach z nedosažení 7% růstového cíle čínského HDP vyvolal až hysterickou paniku a čínské akcie najednou postihly citelné výprodeje.

I přes veškeré snahy vlády a regulátorů se ovšem splasknutí bubliny na čínském akciovém trhu zabránit nepodařilo. Hlavní akciový index Shanghai Composie se od červnových maxim propadl o téměř 45 %, což vyprovokovalo tamní centrální banku k podpůrným monetárním krokům. Původní devalvace měny o 2 %, největší měnová intervence jaká byla v Číně za posledních 20 let provedena, byla o den později následovaná další obdobně silnou a další podpůrné kroky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Mezi následné intervence patřilo například snížení hlavní úrokové sazby o 0,25 procentních bodů na 4,6 % či redukce úrovně povinných minimálních rezerv, čímž byl efektivně zvýšen objem peněz, které komerční banky mohou půjčovat. Dále byla poskytnuta krátkodobá finanční injekce na mezibankovní trh v objem 22 mld. USD prostřednictvím programu SLO. Vše s cílem zamezit dalšímu šíření paniky na kapitálových trzích a podpořit ekonomickou aktivitu v zemi.

Jaké zbraně ale PBOC v boji proti zpomalení ekonomiky zbývají? Kvůli omezené efektivnosti dosavadních opatření se čím dál více začíná spekulovat o nástroji, kterému se Číňané již dlouhou dobu úzkostlivě bráni a to i přes to, že mu ostatní významné centrální banky již dávno podlehly. Řeč je o programu kvantitativního uvolňování, v rámci kterého je vykupován určitý objem cenných papírů, zejména pak vládních dluhopisů, na sekundárním trhu a tím je ovlivňováno nastavení úrokových sazeb v dané zemi.

Hlavní kontroverzí, která bývá s takovýmto programem spojována, je pokřivování trhu, které v extrémních případech může vést až k tvorbě cenových bublin v jeho různých segmentech. Dle mého názoru je na úvahy ohledně QE v Číně ještě příliš brzy, přičemž nyní se čínští bankéři zaměří spíše na standardní nástroje měnové politiky, jakými jsou již zmíněné úpravy úrokových sazeb či povinných minimálních rezerv. Kvantitativní uvolňování bude nadále v záloze, jakožto nástroj poslední záchrany.

Autor příspěvku: Jiří Šimara, analytik Cyrrus