Všeobecně se předpokládá, že Draghi a další zastánci rozvolněné monetární politiky, prosadí snížení depozitních úrokových sazeb hlouběji do záporu. Konkrétně by mělo dojít k jejich redukci o minimálně 0,1 pb na -0,4 pb.
Mnohem více než samotné úpravy v nastavení úrokových sazeb by ale evropskými akciemi a eurem měla zahýbat až následná tisková konference vedená přímo Draghim. Zde by se měl prezident ECB vyjádřit k aktuální ekonomické situaci v eurozóně a hlavně představit nové nástroje k podpoře inflačního očekávání. Inflace je totiž tím, co v současnosti Evropskou centrální banku nejvíce trápí. Jejím hlavním úkolem je totiž hlídat cenovou stabilitu v eurozóně, jenž je stanovena jako téměř dvouprocentní meziroční růst spotřebitelských cen. Na grafu níže je jasně patrné, že se ECB tento cíl dlouhodobě nedaří naplňovat s tím, že zejména v posledních měsících došlo k dalšímu zhoršení situace. Dokonce opět vzrostly deflační tlaky, kdy se inflace po čase dostala zpět do záporných hodnot.
Důvod, proč se ECB i přes všechnu její snahu nedaří povzbudit inflační očekávání, je poměrně prostý. Ceny komodit a zejména pak ropy pokračují v sestupném trendu, s čímž Draghi a jeho kolegové ještě v loňském roce nepočítali. Ve svých výhledech měli naopak zohledněno očekávání postupného růstu cen černého zlata, kterého jsme měli být svědky už od začátku letošního roku. Opak je však pravdou, a tak musí přijít další protiakce v podobě již zmíněného snížení depozitních úrokových sazeb a nejspíše i úpravy programu kvantitativního uvolňování. Ten by měl nabít na síle, přičemž jeho trvání bude pravděpodobně znovu prodlouženo.