ECB má zelenou. Bez starostí může odkupovat vládní bondy

Odpůrcům programu vadila především skutečnost, že Evropská centrální banka může tímto způsobem financovat členské státy eurozóny, které by se ocitly v problémech, na což v důsledku doplatí daňoví poplatníci fiskálně odpovědných zemí, jako je například právě Německo.

Německý ústavní soud nicméně tyto argumenty smetl ze stolu a své rozhodnutí odůvodnil existencí podmínek, které případné zneužití programu dostatečně omezují. Ztotožnil se přitom se závěry, ke kterým již v loňském roce dospěl Soudní dvůr Evropské unie, který se problematikou OMT rovněž zabýval.

Mezi stanovené podmínky patří:

•  ECB nesmí nikdy dopředu oznamovat, že hodlá nakupovat vládní dluhopisy 
•  ECB nesmí nakupovat dluhopisy ihned po jejich emisi 
•  ECB může odkupovat dluhopisy pouze od těch států, které mají přístup na mezinárodní dluhopisový trh 
•  Jen ve výjimečných případech mohou být odkoupené dluhopisy drženy do splatnosti 
•  Intervence musí skončit ihned, jakmile už není zapotřebí

Němečtí soudci rovněž zdůraznili právo německých vládních institucí, mezi něž spadá i německá centrální banka, kontrolovat plnění podmínek v případě, že k využití programu skutečně někdy v budoucnu dojde.

Důležitost rozhodnutí byla umocněna i blížícím se britským referendem o vystoupení této ostrovní země z osmadvacítky. Pokud by soud dospěl k názoru, že program OMT nesplňuje podmínky německého právního systému, znamenalo by to i posílení izolacionistických nálad ve Velké Británii, které by mohly přispět k jejímu odchodu z EU a k následným otřesům na finančních trzích.

Evropská centrální banka program OMT představila v roce 2012 poté, co její guvernér Mario Draghi prohlásil, že udělá cokoliv pro záchranu společné evropské měny v době, kdy vrcholila dluhová krize v eurozóně. Přestože na program OMT evropská monetární autorita neutratila od jeho vzniku ani euro, už pouhá existence tohoto mocného nástroje pomohla předejít vážným problémům, ke kterým Evropa směřovala. ECB svou ochotou nakupovat státní dluhopisy předlužených zemí eurozóny, ve snaze předejít jejich bankrotu, tyto investice de facto pojistila, v důsledku čehož se výrazně snížila averze investorů k riziku. Velmi vysoké úroky, které byly některé státy nuceny z emitovaných dluhopisů investorům hradit, se následně dramaticky snížily, což napomohlo odvrátit blížící se bankroty některých zemí a program tak splnil svůj účel, aniž by byl skutečně využit.

---

Autor komentáře: Jiří Šimara, analytik společnosti Cyrrus