Křivka zase hrozí a kolem letiště se prohání hejno černých labutí

Před časem jsem tu psal o tom, jak někteří centrální bankéři před krizí roku 2008 snižovali význam invertující výnosové křivky s tím, že „tentokrát je to jinak“. Jak známo, invertující výnosová křivka je historicky dobrým indikátorem blížící se recese. Ale tehdy před krizí zaznívaly argumenty, že příčinou tehdejšího zplošťování a překlápění křivky je zejména pokles takzvané časové prémie, a tudíž tentokrát o varovný signál nejde. Nakonec opět šlo, nicméně ona argumentace s časovou prémií má něco do sebe. A týká se i mnohem závažnějšího tématu než „jen“ jedné recese. Renee Haltom, Elaine Wissuchek a Alexander L. Wolman z Fedu v Richmondu poukázali nedávno na prostý „technický“ fakt: Pokud by z trhu navždy zmizela časová prémie, výnosová křivka by byla „v průměru“ plochá. Bez požadované kompenzace za to, čemu můžeme říkat časové riziko, by se totiž krátkodobé a dlouhodobé sazby (které jsou odrazem očekávaných sazeb krátkodobých) měly v průměru rovnat.