Víkendář: Jak bránit liberální demokracii před skutečnými populisty?

„Populismus není ničím novým, jeho vlny se šířily po Rusku i Spojených státech na konci devatenáctého století a v evropských a latinskoamerických zemích ve století dvacátém,“ líčí na stránkách VoxEU ekonomové Tito Boeri, Prachi Mishra, Chris Papageorgiou a Antonio Spilimbergo. Na dnešním šíření populismu je podle nich specifické, že k němu dochází i v zemích s dobře zakotvenou liberální demokracií. Populismus přitom definují jako ideologii, která vidí společnost rozdělenou na dvě homogenní a znepřátelené skupiny. První z nich jsou „ničím nezkažení lidé“ a druhou „zkorumpované elity“. Populisté pak tvrdí, že mají monopol na reprezentování zájmů skupiny první, což je celkově v přímém rozporu se samotným konceptem liberální demokracie. Liberální demokracie je založena na pluralismu. Alexis de Tocqueville před téměř dvěma sty lety prohlásil, že „klíčovou roli v nich hrají občanské iniciativy coby spontánní a státem neorganizované skupiny lidí“.