Víkendář: Postavili jsme si naleštěnou past. Je z ní cesta ven

Meritokracie je podle Wikipedie „postavená na myšlence, že výkonové faktory (úsilí jednotlivce, jeho aktivita, schopnosti, výkonnost, píle a zájem) hrají důležitější roli než faktory dané (pohlaví, věk, národnost, rasová příslušnost a sociální původ). To má být předpokladem odstranění sociální nerovnosti ve společnosti.“ The Atlantic se ovšem v rozsáhlé úvaze věnuje tomu, jaké přínosy a negativa s meritokracií v praxi souvisí, a dochází k neradostným závěrům. Meritokracie podle něj klade důraz zejména na úspěch a v konečném výsledku tak činí nešťastnými nás všechny, včetně těch bohatých a úspěšných. Nicméně z toho všeho „existuje cesta ven“. První zastánci meritokracie kladli důraz na mobilitu lidí ve společnosti. Například vedení Yale University v šedesátých letech prosadilo meritokratický přístup při přijímání nových studentů, čímž se snažilo bojovat s elitářstvím.