Privatizace státních firem novou vládou

Nově vzniklá vláda, která dostala důvěru Parlamentu v pátek, hodlá ještě letos připravit privatizaci Českých drah, Českých aerolinií a Letiště Praha. V následujícím roce by pak mohlo dojít k jejich prodeji, jež by mohl v případě letiště přinést až padesát miliard korun, u aerolinií by mohl být příjem asi tři miliardy. Co se předlužených železnic týká, je případná cena otázkou.

Jaké jsou pohnutky pro privatizaci těchto firem? Je-li hlavní motivem jejich prodeje snižování schodků veřejných financí, lze podobnou praxi označit za velmi nebezpečnou a špatnou. Trvalé zlepšení hospodaření v tomto případě nenastane a stát se tak zbytečně připraví o podíly ve svých firmách. Nehledě na fakt, že podle pravidel Evropské unie se příjmy podobného druhu do výsledku hospodaření nepočítají, ke snížení schodku podobnými akcemi dochází jen naoko. V plnění programového prohlášení vlády, snížit schodek veřejných financí na 3 % HDP v roce 2008, či až 2,3 % HDP v roce 2010, tedy podobné výprodeje státního majetku nepomohou. Doufejme tedy, že prodej státních firem je veden jiným motivem.

V případě ČSA se v minulých letech zřetelně projevilo nebezpečí, jaký pro fungující firmu může představovat vládnoucí garnitura, rozhodne-li se umístit do lukrativní pozice v čele státní společnosti zasloužilého straníka bez potřebných odborných znalostí a schopností. Jakékoli výmluvy na rostoucí ceny ropy zvyšující náklady, či na obavy z cestování způsobené terorismem, nepůsobí důvěryhodně. Zodpovědný soukromý vlastník firmy pro takovou společnost představuje menší nebezpečí, jeho motivace pro její úspěšný rozvoj je nepoměrně větší, zúžení prostoru politickým „trafikantům“ také není na škodu.

Ani případný prodej Letiště Praha nemusí být na závadu. Z letiště se v posledních patnácti letech stal významný středoevropský dopravní uzel, lukrativní pro soukromé investory. ČR si jeho předchozím rozvojem zajistila důstojnou vstupní bránu do země. Spíše než další rozvoj letiště, jež pochopitelně nemůže nikdy ustat, by mělo být prioritou jeho kvalitnější napojení na infrastrukturu hlavního města. Pokud by byla část prostředků získaných z prodeje Letiště Praha použita na lepší propojení Ruzyně s Prahou, podpoří se tak nejen jeho další budoucnost, ale prospěje to i dopravní obslužnosti přilehlých částí města, celkový výsledek tak může být prospěšnější než lpění na vlastnictví firmy.

I z privatizace Českých drah může ČR výrazně profitovat. Nejenže je liberalizace železniční dopravy a podpora konkurence v ní prioritou Evropské unie, je i v zájmu cestujících. Osobní železniční doprava je ztrátovou záležitostí, která se neobejde bez dotací. Kompenzace ztráty z osobní dopravy je vyplácena bez ohledu na to, kdo železniční společnost vlastní. Prodejem osobní dopravy soukromé firmě (či firmám) se státu otevře větší prostor pro prosazování konkurenčního prostředí, patří-li dominantní firma na trhu jemu, je zde určitý střet zájmů, zda protěžovat danou firmu či trh jako celek. Prostor dostanou i další společnosti, jimž v současné době státní dráhy brání ve vstupu na trh. Rostoucí konkurenční tlak může vést ke zlepšení komfortu cestování, neboť soukromé firmy jsou schopny nabídnout modernější a pohodlnější soupravy, s nimiž se většina vlaků ČD nemůže prozatím rovnat.

Jde-li o nákladní dopravu, zde je cesta k privatizaci patrně mnohem přímější a kratší. Nákladní doprava je na rozdíl od osobní čistě otázkou trhu, obejde se bez financování státem nebo kraji a vzhledem ke geografické poloze ČR a zlepšující se kvalitě železničních cest je pro soukromé společnosti atraktivní. Její privatizaci tak nic nebrání.

Privatizace ani jedné společnosti tedy sama o sobě nemusí být špatný nápad, otázkou zůstává, na co hodlá vláda použít výnosy z prodeje. Jejich použití na lepení děr v rozpočtu je nešťastným řešením, zvýšení investic do infrastruktury související s veřejnou dopravou nebo použití prostředků k provedení reforem (např. důchodové) se nabízí jako podstatně lepší alternativa.