České dráhy oznamují zlepšující se výsledky své nákladní dopravy. Meziročně se v loňském roce podařilo této společnosti přepravit o 6,3 % více zboží než před rokem, vyjádřeno objemem přepravy šlo o téměř 90 milionů tun, které přinesly společnosti příjmy přes 17 miliard korun. Tyto jistě povzbudivé výsledky potvrzují nezastupitelné místo železniční dopravy, byť by se v poslední době (mimo jiné díky nekončícímu příběhu zavedení mýtného) mohlo zdát, že neexistuje jiná alternativa než kamiony. Těmi ale nelze přepravit veškeré možné zboží. Především přeprava komodit spotřebovávaných ve velkých objemech je alespoň na delších vzdálenostech výhodná a nutná po železnici. To se potvrdilo i v loňském roce, když nejvíce rostla přeprava černého uhlí a koksu (16 %více než před rokem), železa a oceli (o 14 % více) nebo také dřeva, stavebních a nerostných surovin. S růstem výrobních kapacit automobilového průmyslu narostl také počet přepravených automobilů. Např. u železa a oceli se projevuje na zvýšení přepravy zlepšená kondice tohoto sektoru, který v devadesátých letech po privatizaci prošel značným útlumem. Ten je již zapomenut a čeští oceláři hlásí výsledky. Daří se firmám jako Ferromet, donedávna zralým na konkurz (loni tržby téměř 8 miliard), rekordní výsledky čekají Třinecké železárny, hodnotám blízkým rekordu z roku 2004 by se mohl přiblížit Mittal, zklamaní nebudou ani šéfové Vítkovic. Čeští oceláři zásobují i rostoucí automobilový průmysl v zemi, který svou produkci také ve zvýšené míře přepravuje po železnici. V propojené světové ekonomice, kde táhne světový hutní trh Asie a ožívá i Evropa a v situaci rychlého ekonomického růstu české ekonomiky, se tak projevuje na výsledcích ČD trend rostoucí poptávky po železniční přepravě. Růst objemů přepraveného zboží (nyní jsou ČD podle nákladní dopravy pátou největší firmou v EU) by měl pokračovat i nadále, např. geografická poloha ČR tomu rozhodně nahrává. Tento jev se plně projevuje v nákladní dopravě silniční, která svou hustotou dříve či později narazí na limity českých silnic (v případě dálnice D1 to je již smutnou realitou), nákladově ji navíc alespoň částečně znevýhodní zavedení mýta.
Aby bylo možno výsledky nákladní dopravy posuzovat a hodnotit přesněji, považujeme za rozumné chystané oddělení osobní a nákladní dopravy ČD. Samostatná firma ČD Cargo, která si na svůj provoz evidentně bez problémů vydělá, bude mít možnost zkvalitňovat své hospodaření a služby nezávisle na přepravě osobní, jež jí přestane svazovat nohy. Zprůhlednění struktury podniku a zpřehlednění finančních toků odhalí skutečnou hodnotu firmy i pro případné budoucí investory, pro které by společnost jako ČD Cargo jistě nebyla nezajímavá.
Oddělení bude výzvou pro zbytek Českých drah, který se bude věnovat výhradně osobní přepravě. Ztrátová osobní přeprava přestane být dotována z přepravy nákladní a České dráhy budou muset plně odkrýt karty ve svých požadavcích na zdroje ze státního rozpočtu a rozpočtů krajů. To může zrychlit vstup na trh konkurenčním firmám, které si stěžují na zvláštní praktiky ČD, jež v některých výběrových řízeních nabízejí za osobní přepravu podezřele nízké ceny. Zvýšené požadavky na krytí ztráty z osobní dopravy se projeví již v letošním roce, kdy zřejmě ČD budou chtít od státu získat o zhruba jednu miliardu korun více než loni, kdy je stát dotoval asi sedmi miliardami. Další stovky milionů budou činit dodatečné požadavky pro rozpočty krajů. Pro daňové poplatníky taková zpráva nevypadá příliš povzbudivě, domníváme se ale, že pro cestující v delším období bude znamenat nesporný přínos. Větší požadovaná suma finančních prostředků umožní rychleji obnovit nevyhovující zastaralé soupravy ČD a zároveň otevře prostor konkurenčním dopravcům, když především u jednotlivých krajů přepokládáme zodpovědnější rozhodování o využití svých financí, které povede po zvýšení poptávky po nalezení levnějších přepravců a zvýší tlak na zkvalitnění služeb poskytovaných ČD.