Návrh rozpočtu na příští rok, opatrná snaha, nejistý výsledek

Česká vláda má během dnešního dne poprvé jednat o návrhu státního rozpočtu na příští rok. Rozpočet přitom považuje za klíčovou záležitost pro své další fungování. Poprvé by měly podle návrhu klesnout příjmy i výdaje rozpočtu a alespoň částečně se snížit deficit rozpočtu. Příjmy státu by v příštím roce měly být 934,3 miliardy korun proti letošním 949,5 miliardám, výdaje se mají snížit na 1 012,7 miliard z letošních 1 040,8 miliard a schodek státního rozpočtu pak klesne na 78,4 miliard korun z letošních 91,3 miliard. Problémem ale je schopnost vlády požadované návrhy, které by k tomuto výsledku vedly, prosadit. Navíc hospodaření státu v tomto roce nás s největší pravděpodobností přesvědčí, že schválená verze rozpočtu a jeho konečný výsledek se mohou významně lišit, což letos povede k vyššímu než schválenému schodku. Vzhledem k situaci na politické scéně je ale třeba ocenit každou snahu, která povede k nějakým úsporám.

Vláda hodlá šetřit prakticky ve všech rezortech s výjimkou obrany, porostou dále sociální výdaje, měly by se zvýšit i výdaje na výzkum a vývoj. Posledně jmenovaná položka je ale pohříchu tou, jejíž podporou se oháněla v minulosti prakticky každá vláda, ovšem skutečnost byla nakonec pro české vědce vždy spíše zklamáním. Vzhledem k chybějícímu okamžitému efektu mezi výdaji a popularitou, jaký je vidět např. na sociálních výdajích, se věda a výzkum stávala v minulosti fackovacím panákem, na kterém se při každé vhodnější příležitosti šetřilo. Dokáže-li stávající vláda tento nepříznivý trend změnit, lze ji alespoň za toto pochválit.

Jinak návrh jako slibovaná zásadní reforma nevypadá, což se ovšem po povolebním vývoji a rozložení politických sil dalo očekávat. Ministr financí Kalousek navrhuje ušetřit na běžném provozu úřadů asi 16 miliard korun, jednotliví ministři chystají personální audity, kterými by rádi odhalili přebytečné zaměstnance. Tyto kroky jsou tak více než reformou spíše snahou odstranit nesmyslné plýtvání státní správy, ale i za to díky. Že si česká byrokracie a politici s výdaji často hlavu příliš nelámou ukazuje např. poslední vývoj kolem Ministerstva spravedlnosti, jež v minulosti utrácelo nad poměry a pouštělo se do investic, které mohlo sotva zvládnout. Navíc úsporná opatření ukazují nesmyslné utrácení v tomto rezortu, když se v okamžiku, kdy je to třeba, nalezne úspora např. ve zrušení squashového kurtu v projektu Justičního paláce v Brně. Úspory ale, bude-li k tomu vůle, naleznou bezesporu i další ministerstva a úřady.

Spolu s rozpočtem na příští rok mají být projednány i výhledy rozpočtů na roky 2009 a 2010. Ty počítají s deficity 75,5 miliardy respektive 71,9 miliardy korun. Proti roku 2008 tak jde již jen o kosmetickou změnu. Přestože jde o nižší čísla proti těm, na která jsme zvyklí z posledních let a vzhledem k pokračujícímu růstu HDP budou schodky vyjádřeny procentem HDP klesat, od opravdové reformy by člověk čekal asi více. Návrh vládních reforem přežil v minulém týdnu první čtení, jejich naděje jsou ale stále velmi nejasné. Opravdu zásadních změn veřejných financí se tak dočkat můžeme, ale také nemusíme. Úspory na ministerstvech a úřadech, personální audity a nalezení přebytečných zaměstnanců tak problém veřejných financí nevyřeší, na druhou stranu alespoň částečně omezí nesmyslné utrácení, které si tento stát nemůže dovolit. Vláda s návrhem reforem spojuje svou budoucnost. Pokud opravdové reformy dalšími čteními v Parlamentu neprojdou, bude alespoň pročištění hospodaření jednotlivých rezortů pozitivem, které za sebou vláda Mirka Topolánka zanechá. Projdou-li, je jejich prvním krokem, po kterém snad budou následovat další.