Atraktivita ČR pro investory, dobrá pozice pro druhou vlnu „náročnějších“ investic

Podle nově zveřejněného průzkumu společnost Ernst & Young a agentury CzechInvest si Česká republika stále udržuje pozici vysoce atraktivní země pro přímé zahraniční investice. Podle nově zveřejněného žebříčku se dělí v světovém měřítku s Brazílií o deváté až desáté místo, v rámci Evropské unie je čtvrtá, když ji zde předstihuje Německo, Velká Británie a Polsko (dalšími zeměmi před ČR jsou Čína, USA, Indie, Rusko a Japonsko). V světovém srovnání je situace ČR ještě o něco lepší při porovnání atraktivity zemí pro investici do výrobního závodu. V tomto případě se dělíme s VB o šesté až sedmé místo. Horší je situace naopak při možnostech získat investice do center výzkumu a vývoje či do centrál firem, zde se ČR ve zveřejněných seznamech neobjevuje. V případě snahy o získání náročnějších investic se tak ukazují značné rezervy, které ČR má.

Česká republika má mezi výše zmíněnou skupinou zemí specifické postavení. Ostatní státy se rekrutují hlavně ze dvou skupin zemí, které jsou pro investory atraktivní z jiných důvodů. Jsou to státy jako Japonsko, USA, VB či Německo. Tedy velmi vyspělé země, s kvalitním a stabilním podnikatelským/politickým prostředím, dlouhodobě zapojené do mezinárodních toků zboží, služeb a kapitálu. Druhou skupinou zemí jsou Rusko, Čína, Indie a Brazílie, tedy řekněme „nové“ ekonomiky. Jde o země velké rozlohou, počtem obyvatel, s vlastními bohatými zdroji surovin a země zažívající rychlý ekonomický rozvoj, prozatím ovšem první skupině na hony vzdálené svou ekonomickou vyspělostí, či vyspělostí právního systému apod.

ČR s Polskem stojí někde mezi těmito dvěma skupinami, na pomezí východu a západu a daří se jim tak skloubit výhody obou. Jsou ve srovnání s vyspělými zeměmi levné, zvláště co se pracovní síly týká, tato konkurenční výhoda se ale poměrně rychle vyčerpává a nelze na ni dlouhodobě sázet. Jsou také podobně jako ona „východní“ skupina rychle rostoucími ekonomikami s rostoucí životní úrovní, jež se projevuje i v růstu poptávky, jež k sobě investice přitahuje. Na rozdíl od Číny či Indie, které se po dosažení určité ekonomické úrovně stanou jedněmi z nejdůležitějších trhů, co se spotřeby týká, Polsko a ČR dvojnásob nebudou konečným cílem většiny výrobků či služeb, jež na jejich území i díky zahraničním investicím vzniknou. Jejich výhoda ale mimo dalších faktorů vyplývá i z geografické polohy, tedy blízkosti velkého a bohatého trhu západní Evropy, kam směřuje velká část produkce vyráběné v těchto dvou státech při nižších nákladech plynoucích ze slabší vyspělosti. Současná výhoda se ale v tomto případě může stát během pár let minulostí, když se jako atraktivnější z podobných důvodů budou jevit země o něco více na východ od ČR a Polska.

Pro ČR tak v příštích letech bude výhodnější větší důraz na investice s vyšší přidanou hodnotou než doposud dominující „montážní“ kapacity. Ty ještě mohou k sobě přitahovat dodavatele a subdodavatele, zvláště jde-li o investice typu Hyundai (popř. nově se objevující možnost továrny General Motors), sázet na ně ale již příliš nelze. Podobné investice jsou podmíněny poměrně rychlou dobou návratnosti (často podstatně méně než 5 let, u Hyundaie např. uváděno jen 2,5 roku). Podobné investice rozhodně nemá smysl zatracovat. Svůj účel v české ekonomice splnily více než dobře, když napomohly, díky velkém počtu zaměstnanců, které potřebují, snížit nezaměstnanost v ČR na úroveň, jež umožňuje v klidu přejít do další fáze, v níž se pokusí přilákat ne sice na první pohled tak velké, za to však dlouhodobé a díky své specifičnosti a větší náročnosti konkurenceschopnosti české ekonomiky více napomáhající druhy zahraničních investic.

Pozice ČR mezi ostatními zeměmi světa z hlediska atraktivity pro investory je tak velmi dobrým základem pro změnu orientace na obory a investice, které dlouhodobě přinesou více než montážní linky např. v automobilovém průmyslu. Při srovnání jednotlivých odvětví se ukazuje, že tento obor, byť zaměstnává velký počet pracovníků, není tím nejzajímavějším pokud jde o podíl zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Těch je mezi všemi zaměstnanci jen 7 %. Nejatraktivnější je z tohoto pohledu bez překvapení sektor informačních technologií (33 %), následovaný centry sdílených služeb (25 %) a strojírenstvím (22 %), v němž má ČR historicky silné postavení a dlouhou tradici. Chce-li si tak ČR svou pozici vysoce atraktivní země zachovat, je ideální doba ke změně směru a orientace spíše na tyto obory a druhy investic. Pro to bude také třeba změnit systém pobídek z podpor vytváření počtu pracovních míst, který již na v současné době napjatém trhu práce ztrácí efekt, k vyšší podpoře výzkumu a vývoje, posílení právního prostředí či zjednodušení práce byrokratického aparátu. Potřeba tak je podpořit především ty činnosti, v nichž ČR pohříchu ve srovnání s jinými evropskými zeměmi pokulhává. Jinak i přes v současné době značnou atraktivitu pro investory budeme zanedlouho na dnešní údaje pohlížet jako na lepší časy, které jsou již pryč.