Energetika v Evropě: místo volného trhu státní intervence

Současný vývoj na evropském energetickém trhu je dalším z mnoha příkladů, že politicky (či v případě Evropské komise spíše byrokraticky) proklamovaná prohlášení a realita různé věci jsou. O vytváření volného trhu s elektrickou energií či zemním plynem se toho napsalo již mnoho. Oficiálně má tento směr vývoje politickou podporu napříč všemi členskými zeměmi EU. Skutečné chování politiků se však diametrálně liší. Stačí se podívat na několik kauz z poslední doby: prodej španělské Endesy, protekcionistická opatření francouzské vlády a naposledy snaha o zabránění převzetí maďarského MOLu rakouským konkurentem OMV.

Tradičním argumentem vlád, které se brání převzetí svých energetických „pokladů“, je jejich strategický význam pro celé hospodářství. Již poněkud v ústraní však stojí negativní dopady tohoto ochranářského přístupu, především skutečnost, že management takové firmy se chová nestandardně a velmi často kontraproduktivně. A největším poraženým tak jsou pochopitelně akcionáři takové společnosti. Dobrým příkladem může být současné dění kolem maďarské ropné a plynárenské společnosti MOL. Management firmy, zhusta podporován politickou sférou, se rozhodl bránit nepřátelskému převzetí firmy ze strany OMV zpětným odkupem akcií. Neohlíží se přitom na ekonomické souvislosti těchto kroků – tedy zda je skutečně zpětný odkup v daném případě tím, co investorům přinese nejvyšší návratnost vložených prostředků. Je zřejmé, že MOL nakupuje vlastní akcie bez ohledu na jejich aktuální cenu.

Vraťme se ale k politice. Maďarská vláda se snaží, podobně jako některé jiné vlády dříve, obejít pravidla o volném trhu a najít takovou formu protekce domácích podniků, která příliš nepopudí Evropskou komisi. Mluvčí maďarské vlády doslova řekl, že „vláda chce mít kontrolu nad tím, jak velký vliv mohou mít zahraniční firmy v domácích strategických podnicích“. Vzhledem k tomu, že stejně k problematice přistupují i další země, můžeme si o skutečně jednotném a volném energetickém trhu v Evropě nechat jen zdát. Dokonce i Německo, tradiční zastánce nevměšování se státu do hospodářství zvažuje kroky, kterými by zamezilo „zazobaným firmám z Ruska, Číny nebo Blízkého východu“, aby ovládly domácí energetické podniky.

Akce politiků často směřují k cenám energií. Je to logické, právě vysoké ceny elektřiny či plynu jsou velmi citlivé téma a ten, kdo dá občanům naději na jejich snížení (a nazve energetické firmy lumpy a zloději), získá mnoho plusových politických bodů. Tak například slovenský premiér Fico žádá svého italského protějška Prodiho, aby přiměl Enel, který ovládá Slovenské elektrárne, ke snížení cen elektřiny. Jen pro úplnost – největším akcionářem Enelu je italská vláda. Vývoj na evropském energetickém trhu tak dost možná „zařazuje zpátečku“ a o volném trhu si zatím můžeme nechat jen zdát. Minimálně do té doby, dokud nepochopíme, že žádný politik nám trvale ceny energií nesníží.