Chcete burzu? Tak si ji kupte

Příští rok oslaví londýnská burza dvousté výročí svého založení. První zárodek najdeme ještě o sto let dříve, v dobách francouzské revoluce, kdy vznikla jako vedoucí evropské středisko pro obchodování s cennými papíry. Prožila své lepší i horší časy, ale pozici si od té doby udržela. Přesto se nyní nachází v postavení kořisti, kterou může spolknout agresivní švédské technologické mládě, jež jí nabídlo nepřátelské převzetí. Vedle švédských povýšenců jí přitom může předložit nabídku i německá burza cenných papírů z Frankfurtu, s níž se snažila spojit fúzí. Oba tito potenciální kupci jsou mnohem menší burzy, ale zareagovali na dvě velké výzvy, které stály před burzami v nedávných letech. Jmenovaly se technologie a globalismus.

Bez bariér prostoru a času

Ani jedna z těchto výzev není nová. Již v roce 1992 vyšla kniha s názvem Globální finanční integrace: Konec geografie. Jenže burzy byly příliš pomalé na to, aby opustily spojení s konkrétním místem. Tlak na ně však vzrůstá. S použitím internetu mohou jednotlivci snáze a levněji obchodovat s akciemi prostřednictvím svého počítače. Technologie vedla k nástupu nových elektronických burz a otevřela možnost vzniku globálního digitálního trhu, na němž by mohl prvotřídní akcie prodávat či kupovat v kteroukoli dobu jakýkoli investor kdekoli na světě. Nejsilnějšími překážkami pro vytvoření takového trhu jsou omluvitelné obavy regulátorů a méně obhajitelné pevně zakořeněné zájmy národních burz.

Příchod jednotné měny do Evropy tyto zábrany ještě dále zvýraznil. Navzdory euru musí evropský investor, který obchoduje přes hranice eurozóny, stále platit daleko více než na domácím trhu. Proto se poslední dva roky všechny velké evropské burzy zapojovaly do divokého rituálu vyhledávání partnerů. Výsledkem byla fúze mezi pařížskou, amsterodamskou a bruselskou burzou, v jejímž důsledku vznikl burzovní systém Euronext, a spojení mezi londýnskou a frankfurtskou burzou, které je prohlubováno jednáním s burzami v Milánu a Madridu.

Ale londýnská burza se vehementně snažila přesvědčit své akcionáře o výhodách této fúze, kterou by vznikl panevropský systém zvaný iX (international exchanges). Mnoho jejích akcionářů se stavělo proti, protože se jim nelíbily finanční podmínky a postrádali dostatek podrobných informací o tom, jak by měl systém iX fungovat.

Předložené podmínky zřejmě nezohledňují úžasné výhody, které londýnská burza nabízí: je největší v Evropě, má nejlikvidnější trh a sídlí v nejdůležitějším finančním centru. Také má nejsilnější zastoupení kotovaných zahraničních firem; těší se dobré pověsti jako řádně vedený a disciplinovaný trh, který netrpí přehnanou regulací, a svými reformami "velkého třesku" z roku 1986 má předstih před ostatními hráči.

Od té doby se však globální vliv burzy zmenšil a v nemalé míře se o to zasloužil management. Zpackal zavedení elektronického vypořádacího systému Taurus, který musel dát v roce 1993 do starého železa. Během devadesátých let burza postupně potlačovala další produkty a funkce, například obchodování s opcemi a informační služby. Ztratila také regulační funkce, které převzala nově založená instituce Financial Services Authority. Proto má dnes tržní hodnotu méně než třetinovou ve srovnání se švédskou OM.

Fáze, kterou prochází

Londýnská burza trpěla - jako mnohé další - v důsledku toho, že působila na principech členského vlastnictví. Členové, kteří ji vlastnili, byli zároveň jejími hlavními zákazníky. To vyvolávalo časté střety zájmů a management byl v obtížné pozici, když měl prokázat rozhodnost. Letos se londýnská burza přeměnila na společnost ve vlastnictví akcionářů. Ale její akcionáři se stále nechovají jako investoři v normální společnosti. První důvod spočívá v urputně se držícím nacionalismu, který má kořeny dokonce i v londýnské City. Většina z jejích velkých institucí je sice ve vlastnictví cizinců, ale zdaleko ne všichni fandí tzv. wimbledonskému efektu (Britové zařídí velkolepé turnaje, v nichž pak vyhrávají cizinci). Druhou příčinou je proces transformace podílového vlastnictví, který zatím neodstranil konflikty zájmů. Akcie mají stále v rukou bývalí členové. Při porovnávání obou možností - navrhovaného systému iX a nabídky Švédů - se mnozí nedívají jen na hodnotu svých investic, ale i na své zájmy jakožto zákazníci.

V obou případech však pravděpodobně akcionáři shledají nové uspořádání jako krátkodeché - systém iX již ve skutečnosti zveřejnil informace o tom, že by se chtěl spojit s americkou burzou Nasdaq. Je jisté, že ani jeden z návrhů nenabízí dlouhodobou odpověď na problémy londýnské burzy: žádný z nich například nedokáže sám vybudovat síť zúčtovacích a vypořádacích služeb, které přidávají většinu z nákladů na přeshraniční obchodování. Projekt panevropského systému iX se opírá o objemy burzovních obchodů, které už nabídlo propojení Londýna s Frankfurtem, ale je mařen mnoha politickými kompromisy potřebnými k prosazení takové fúze. Na druhé straně švédská společnost chce Londýn přeměnit na vedoucího hráče na vznikajícím panevropském trhu a doufá, že si sama zajistí účast nabídkou své špičkové technologie. Ale navzdory poptávce po přeshraničním obchodování podle všeho investoři raději využívají relevantní národní burzy.

Možná se však ukvapili ti, kdo rychle odepsali nabídku Švédů, kterou londýnská burza označila za "směšně malou". Jejich tah byl spíše oddalovací strategií nebo obranou společnosti, jejíž expanzivní plány mohou být zmařeny systémem iX. Švédská OM je v každém případě majoritním partnerem ve společném podniku s Morgan Stanley Dean Witter (nazvaném Jiway), který chce od listopadu vytvořit panevropský obchodovací systém pro makléře drobných investorů. A její nabídka je jen částečně v hotovosti. Většina spočívá ve vlastních, velice drahých akciích.

Ať už to dopadne jakkoli, nabídka skupiny OM posloužila jako užitečný prostředek, který přiměl londýnskou burzu pozastavit rozhodování o projektu iX. Mezitím bude muset poskytnout svým akcionářům podrobné informace a její německá sestřenice - případně další - zřejmě přijde s vlastní nabídkou. Švédové přitom londýnské burze názorně předvedli, co může agresivně řízená společnost - co společnost, dokonce burza! - udělat pro své akcionáře.