Nedůvěra v české podmínky pro podnikání a opatrné kroky k jejich zlepšení

Dle posledního průzkumu, který podnikla Asociace malých a středních podniků a živnostníků a Podnikatelský inkubátor při VŠE, hned celá čtvrtina českých firem zvažuje přesun svého sídla do zahraničí. Přestože od slov k činům bývá v řadě případů velmi daleko a podobná změna s sebou kromě pozitiv přináší také určitá rizika, lze podobný výsledek chápat jako určitý políček české státní správě a zvláště našim politikům, kteří ani přes opakovaná prohlášení, jak budou zlepšovat podmínky pro podnikání v ČR, nejsou schopni svým slovům dostát a společnostem život příliš neulehčují.

Současná vláda alespoň nějakou aktivitu v této oblasti vykazuje, právě v tomto týdnu schválila novelu živnostenského zákona, která mimo jiné snižuje rozsah oznamovacích povinností živnostenským úřadům. Alespoň částečně by se tak měla snížit zátěž podnikatelů, na jejichž bedra úřady hodily svou neschopnost spolu komunikovat a sdělovat si informace, které podnikatelé (ale nejen oni) již nejednou nahlásili někde jinde. Zjednodušen by měl být novelou i registrační formulář, který vyplňuje zájemce o podnikání, podstatným způsobem se snižuje počet živností či vymezení předmětu činnosti. Na první pohled posun kupředu, zahájení podnikání by mělo být v ČR o něco snazší, otázkou je, zda se kreativita zákonodárců neprojeví v příštích měsících zase negativním způsobem, živnostenský zákon byl za posledních šestnáct let novelizován již více než stokrát. Snad tedy bude platit prohlášení ministra průmyslu a obchodu, že minimálně rok další novela nepřijde a podnikatelé tak nebudou muset každé dva měsíce studovat novou úpravu.

Schváleny byly také změny v zákoně o přeměnách obchodních firem, které by měly zjednodušit fúze obchodních společností a družstev se zahraničními podniky. I tyto změny lze chápat jako krok správným směrem, přesto se nelze ubránit dojmu, že je těch změn k lepšímu nějak málo a jejich razance a přínos pro podnikatele nejsou dostatečné. Společnosti, které uvažují o změně sídla a jeho přesunu  mimo ČR (ale i většina ostatních) kritizují nepřehlednost a nesrozumitelnost zákonů (viz např. těžko pochopitelný počet novel živnostenského zákona). Změny, které by právní normy pročistily a zjednodušily, musí pro skutečný přínos podnikatelům provedeny v prakticky všech zákonech, nejen v jednom či dvou. (Změnou k lepšímu pochopitelně není stoprvá novela, která systém zanáší dalším balastem, ale výrazné zjednodušení a zpřehlednění pravidel.) Stav, kdy 92 % podnikatelů považuje českou legislativu za nepřehlednou a 85 % jí nerozumí, je dosti tristní.

Podnikatelům se také nelíbí daně, jež musí v ČR platit, což jim potvrzuje i Eurostat, podle nějž daň z příjmů je v ČR mezi novými členy EU nejvyšší. Postupné snižování daní, ke kterému přikračují i země západní Evropy (Německo), tak je pro udržení konkurenceschopnosti důležitým krokem. Opět se ale nelze vyhnout nutnosti zjednodušit daňové zákony, např. zákon o daních z příjmů není zrovna příjemným čtením na dobrou noc, spíše jde o úkol hodný Bedřicha Hrozného, badateli sumersko-babylónských klínových textů.

Další a neméně podstatnou záležitostí, která dokáže život podnikatelů a nejen jich, podstatným způsobem znepříjemnit je (ne)vymahatelnost práva a dlouho se táhnoucí soudní spory, které podnikatele postihují. Také možnost zvrátit chybné rozhodnutí státních orgánů či dokonce získat odškodnění za postižení, které takové rozhodnutí podnikateli způsobilo, je v ČR spíše výjimkou. Všechny uvedené problémy vyžadují systémové změny, které podstatným způsobem převyšují současné kroky vlády, jež se zatím odhodlala k novelizaci několika málo právních norem. Snad jde ale jen o první krok ke zlepšení podnikatelského klimatu v ČR, jež by mělo přesvědčit podnikatele, aby upustili od svých záměrů přesunout sídlo svého podnikání mimo republiku. Toto zlepšení vláda slibuje po své reformě veřejných financí. Podle výše zmíněného průzkumu již tomu ale sami podnikatelé příliš nevěří.