Česká pošta, zvyšování cen jako příprava privatizace, její možné formy

Mezi nepřebernou řadou zboží a služeb, které jako tradičně (ovšem letos více než v předchozích letech) podraží, se v lednu 2008 objeví také služby České pošty, jednoho z aspirantů na možnou privatizaci. Česká pošta zvýší ceny prakticky všech služeb, ať již jde o posílání dopisů (obyčejné ze 7,50 na 10 korun), balíků (opět obyčejný do dvou kilogramu z 30 na 38 korun) či o placení složenkami apod. Zvyšování cen, přestože má opodstatnění ve vývoji celé ekonomiky nebo v růstu nákladů, ať již personálních, na energie pohonné hmoty či jiných, ke kterému došlo od posledního zvýšení cen před třemi lety, částečně souvisí také právě s přípravou na budoucí privatizaci podniku. Hodlá-li stát z budoucí privatizace získat vyšší cenu, je pro něj přínosné, aby podnik více vydělával. Podobná příprava ve formě vyšších cen se tak dá nazvat určitým „výkrmem“ firmy před jejím prodejem.

Nicméně ne vše musí brát uživatelé služeb pošty jako negativum. S vyššími cenami se budeme muset smířit, ostatně pošta si je bez problémů obhájí právě na pozadí vysoké inflace, která momentálně Českou republiku postihla, na růstu personálních nákladů či na tříleté době od posledního zdražování. Postupně by mělo přibývat i služeb, které bude podnik schopen nabídnout. Tyto služby by měly být dalším pilířem pro dlouhodobé přežití v oboru, do nějž stále více proniká na popud evropských politiků konkurence. Firma hledá např. možnosti lepšího využití svých kapacit, jak vozového parku, tak i své rozsáhlé pobočkové sítě. Jednou z alternativ je prodej léků, byť v omezeném rozsahu, nebo distribuce knih. Otázkou je, jak se podaří firmě tyto nové služby rozjet, avizované eSIPO velkou reklamu firmě neudělalo, byť odložení jeho rozjezdu ospravedlňuje budováním komplexnějšího a dokonalejšího portálu, přes nějž bude možno tento servis využívat. Od těchto a dalších nových služeb, s postupným růstem cen, si pošta slibuje zvýšení ročních tržeb o šest až deset miliard korun do roku 2012. Vzhledem k tomu, že transformace firmy a její přípravy k privatizaci, si vyžádá ještě nemálo času, měla by mít Česká pošta dostatečně dlouhé období na to, aby ukázala, jak je schopna s novou strategií nakládat a jak je v zavádění nových služeb úspěšná.

Otázkou v případě schválení privatizace podniku bude tak především cena a forma jeho prodeje. V této souvislosti bohužel asi nelze čekat od státu posun v jeho strategii prodávat privatizované podniky jednomu konkrétnímu zájemci, přestože privatizace přes burzu je nejprůhlednějším způsobem a třeba v Německu se Deutsche Post na burze nevede nejhůře. Za posledních zhruba pět let (od září 2002) její akcie vzrostly o silných 169 % a svým akcionářům tak v tomto období dělaly jen radost. Že lze přivést úspěšně poštu na akciový trh předvedli v loňském roce také v Rakousku. Zde vláda provedla IPO Oesterreichische Post v první půli roku. Po uvedení firmy na burzu následoval strmý růst jejích akcií (až o 110 %) a i přesto, že na firmu letos, stejně jako na ostatní dolehly problémy globálních trhů, stále je o téměř čtvrtinu nad upisovací hodnotou. Rakouská vláda se přitom rozhodla prodat při IPO menšinový balík akcií (49 %) a stále si tedy v podniku ponechává kontrolu. Bude-li chtít prodat i zbývající akcie firmy, může si počkat na příhodnější kurz. Že ho lze dosáhnout, ukázala pošta právě v prvních měsících po IPO a že podniky poštovních služeb nemusejí být ani z dlouhodobějšího pohledu špatnou investicí ukazuje také zmíněná Deutsche Post.

Příklady privatizace pošt v sousedních zemích přes burzu do značné míry popírají argumenty českých politiků, že vhodnější jsou privatizace státních podniků jednomu zájemci, neboť lze takto získat vyšší částku, než na burze. Tento argument aktuálně ožil v případě Letiště Praha, které na pražské burze s největší pravděpodobností neuvidíme. Kdyby si alespoň u České pošty vláda uvědomila, že je možné přes burzu v první fázi privatizovat menšinový podíl ve firmě, jak to bylo provedeno v Rakousku a privatizaci dokončit v době, kdy akcie firmy odrazí její dlouhodobější výkonnost, jako je tomu u německé pošty, možná by na argument, že nejlepší je jiná forma privatizace, zapomněla. Pokud je tento argument pravdivý a natolik silný, proč ve vyspělejších okolních zemích volí vlády právě burzu? Z důvodu, že nejsou v prodejích konkrétnímu zájemci tak „schopné“ jako čeští politici asi těžko. Ať tak či onak, Česká pošta má v případě zvládnutí zavedení nových služeb a posílení příjmů po zvýšení cen dobrou možnost stát se zajímavým podnikem k budoucímu prodeji. O jeho formě je nyní patrně předčasné mluvit, praxe vyspělých zemí sousedících s ČR nicméně jednu cestu ukazuje.