Polskou burzu letos čeká další rekordní rok

Jsem původem ze Slezska. Když jsem byl malý kluk, vždycky mě fascinovaly obchodní dovednosti našich polských sousedů, ta kombinace silně věřícího národa s vnitřním potenciálem „vyšmelit“ téměř cokoliv. Naštěstí Polákům náboženství nebrání jako islámské právo šaría. Letošní rok však bude pro Polsko, její lid, vládu a předpokládám, že i pro jejich burzu, jedním z obchodně nejdůležitějších.

Ale po pořádku. Letošní rok byl pro polskou burzu rekordní,  81 nových společností debutovalo v roce 2007 a Poláci tak překonali rekord roku 1997 (62 IPO), z toho 12 společností bylo zahraničních. Společnosti získaly primárními úpisy 5,05 miliard EUR. Srovnávat tato čísla s českou burzou logicky nemá smysl, zejména VGP a jejich IPO za 8 milionů eur při nákladech 3 miliony je více než vypovídající. Největší úpisy zaznamely developeři Immoeast (3 mld. eur) a Orco Property Group, třetí byla ukrajinská potravinářská skupina Kernel holding.  Na konci roku tak bylo na hlavním listu varšavské burzy 351 společností, z toho 23 zahraničních. Polsko všem uniká.

Situace před třemi lety, kdy dosahované objemy středoevropských burz (ČR, Polsko, Maďarsko, Rakousko) byly na velice podobných úrovních, je nyní pryč. Maďarsko skomírá díky reformám veřejných rozpočtů, v České republice chybí IPO, v Rakousku chybí obchodní „drive“ a burza je stále tou samou leklou rybou.

Zajímavým počinem se v Polsku stal nový trh NewConnect, který má přitáhnout na místní burzu i menší firmy zejména z technologického sektoru. A statistika? Na NewConnectu je nyní kotováno 25 společností, 13 z nich se dnes obchoduje výše než byl úpis. Hlavní výhodou je jednoduchost. Vstup na tento trh totiž může proběhnout do 3 měsíců od rozhodnutí společnosti vstoupit, náklady se pohybují v řádu několika jednotek procent (3-5% při minimalizaci nákladů). Výhodou je i fakt, že firma vstupující na NewConnect si může vybrat, zda přejde na mezinárodní účetní standardy nebo zůstane u svého stávajícího systému účetnictví (přechod na mezinárodní může být časově a administrativně hodně náročnou záležitostí).

Toť konec výletu do historie a nyní k roku 2008. Aktivity polských emitentů jistě neustanou, navíc burza dostane mimořádný státní impulz. Vláda Donalda Tuska totiž nejspíše spustí další vlnu privatizace a je v pravdě o co stát – energetické skupiny PGE a ENEA, banky PKO BP, PeKao, pojišťovna PZU, letecký přepravce LOT, těžký průmysl zastoupený PKN Orlen, Lotosem, KGHM či PGNiG jsou jen některé z největších podniků v zemi, ve kterých má stát svůj podíl. Poláci mají mimořádnou výhodu, své podniky prodali jen částečně a stále se podílí na jejich růstu pod novými vlastníky – viz. např. Pekao pod křídly UniCredita. Navíc místní stabilní burza přináší možnost vybrat si mezi prodejem přes kapitálové trhy či do rukou strategického vlastníka bez obav, že by se trh zahltil, tak jak se to stávalo v ČR (např. při prodeji 27% podílu v SPTT). 

Pražská burza se tak i letos bude smutně dívat směrem na severovýchod, ale nevěšme hlavu, ani v České republice nemusí být až tak zle. Výchozí pozice pražské burzy byla složitější –  privatizace státního majetku neproběhla tak efektivně, aby se tady zachoval velký prostor pro IPO. V České republice tak v podstatě chybí vhodní kandidáti, navíc situaci léta komplikovaly i nejnižší úrokové sazby v EU a silná bankovní trojice, která většinu ekonomiky úvěrovala. Tedy neexistoval důvod, proč by tyto subjekty tlačily své hojně úvěrované klienty na burzu pro levnější kapitál. V průběhu následujících dvou let však nejspíše nastane mírný zlom – v zemi působí množství private-eguity fondů, které investovaly do malý českých firem těsně po přelomu tisíciletí. Firmy většinou ozdravily a svou investici po 5-8 letech budou chtít zpátky, ideální a v některých případech i jedinou reálnou možností je prodej přes kapitálové trhy. Navíc do firem většinou vstupovaly skupiny, které mají své burzovní divize, a tak tento postup bude logicky ideálním i pro prodejce. Pevně věřím, že takovýchto prodejů bude minimálně těch 20 do tří let, které avizoval šéf BCPP, a.s. Petr Koblic.

A co napsat na závěr? Snad se vrátit na úvod k Polákům a jejich schopnostem. Když jsem začínal pracovat na kapitálových trzích, tak mi jako Ostravákovi často přezdívali posměšně Poláku. Dneska v burzovních kruzích slovo Polák rozhodně není k smíchu, spíše k obdivnému následování.