Carry trades: Požehnání pro obchodníky, noční můra pro bankéře

V případě carry trade jde vlastně o spekulativní strategii, kdy si investor půjčuje v nízko úročené měně a investuje následně do měny poskytující vysoké úročení. Pro příklad, chceme investovat do německých desetiletých dluhopisů, které nesou výnos 4,00 % p.a. Půjčíme-li si k tomuto účelu eura, které jsou v současnosti Evropskou centrální bankou úročeny čtyřmi procenty, náš celkový výnos je nula (4% - 4%). Pokud si ale půjčíme např. stejnou sumu v japonských jenech, které jsou úročeny 0,5 %, náš výnos bude za předpokladu neměnného devizového kurzu roven 3,5 % (4% - 0,5%). Přičteme-li k naší investici ještě např. pákový efekt ve výši 10:1, získáváme jen z úrokového diferenciálu roční výnos 45 %.

Není to samozřejmě takto snadné, když opustíme předpoklad neměnných kurzů, přesto se carry trades staly v minulosti jednou z nejoblíbenějších obchodních strategií, a to jak mezi velkými hráči, tak u drobných investorů. Právě zmíněný japonský jen je přitom pro své supernízké úrokové sazby masivně využíván jako zdroj investic do rizikovějších aktiv (zejména akcií), a to nejen zahraničními obchodníky, ale i samotnými japonskými domácnostmi, které tak činí prostřednictvím penzijních fondů.

Jaký mají carry trades vliv na trh?

Zatímco v dobách konjunktury a růstu carry trades vydělávají, zcela opačně je tomu v případě, kdy se ekonomické klima začne zhoršovat. Carry obchody samy o sobě totiž způsobují pokřivení rovnováhy na trhu, když zbytečně podhodnocují levnější menu a nadhodnocují měnu dražší. Toho jsme byli svědky v průběhu roku 2006 až do poloviny roku minulého, kdy všeobecná konjunktura a nadprůměrné výnosy na akciových trzích povzbuzovaly investory čím dál tím více prodávat japonskou měnu (půjčovat si v jenech za účelem nákupu zahraničních aktiv), která navzdory pozvolné japonské konjunktuře propastně slábla, zatímco ostatní měny vůči ní zhodnocovaly. Podle průzkumu Bank of Japan mluvily začátkem minulého roku konzervativní odhady objemu carry trades pozic o 80 až 160 miliardách amerických dolarů.

Celkový objem byl pravděpodobně ale ještě daleko vyšší, protože těchto praktik využívají především obří a neregulované hedgové fondy a jen podle čistých jenových pozic na Chicagské burze by mohl celkový objem sahat až k jednomu bilionu dolarů. Takového preferování jednostranných investic však již v roce 2006 a o to více v průběhu roku loňského děsilo některé z analytiků a centrální bankéře, když bylo jasné, že tyto spekulace nemohou díky nerovnováze na trhu pokračovat do nekonečna a jednoho dne se zapůjčené jeny musejí vrátit zpět do Japonska. Otázkou bylo, kdy se tak stane a jak rychle budou investoři své carry trades pozice likvidovat.

Katalyzátorem k tomuto kroku se v polovině roku 2007 stala hypoteční krize v USA a problémy velkých amerických, ale i evropských bank. Investoři před obavami z dalších ztrát začali své pozice rychle likvidovat, což mělo za následek nejen razantní výprodeje na akciových trzích, ale i prudké zpevnění japonské měny, která od poloviny srpna v průběhu čtyř týdnů zpevnila k dolaru o 9 a k euru o 12 procent. Ještě hůře dopadl australský dolar, který v té době zdobily úrokové sazby ve výši 6,50 %. K němu jen zhodnotil o neuvěřitelných 20 %, což na devizovém trhu rozhodně není věc obvyklá. Obzvláště pak tehdy, nestane-li se v průběhu tohoto časového období v žádné z ekonomik nic, co by mělo důvod jakkoli změnit pohled investorů na její další vývoj. Hlavní nebezpečí carry trades tak pro investory tkví v rychlosti jejich likvidace, která je přímo úměrná velikosti spekulativních pozic na trhu, zatímco pro trh toto nebezpečí spočívá v přebytečné volatilitě, která může ještě více akcelerovat podnět, jenž tyto výprodeje spustil.

Výprodeje akcií, nová šance pro carry trades

Poslední týdny a měsíce přivály na světové trhy vlnu nervozity, která poslala všechny akciové trhy hluboko do červených čísel a stejně tak jako lákají levnější akcie dlouhodobější investory k novým nákupům, lákají i dražší měny s nízkým úrokem k opětovnému prodeji. Carry trades se stejně jako akcie stávají znovu poměrně levnou záležitostí. Zatímco v polovině minulého roku musel investor za nákup balíku akcií v hodnotě 1000 USD zaplatit 122.000 jenů, v současnosti si za stejnou sumu dolarů koupí nejenže daleko větší balík levnějších akcií, ale bude mu stačit úvěr ve výši pouhých 106.000 jenů. Carry trades tak budou pravděpodobně i nadále oblíbenou strategií, čemuž nahrává především fakt, že je jakékoliv razantnější zvyšování japonských úrokových sazeb zatím v nedohlednu. Japonská měna navíc od poloviny roku na páru s americkým dolarem zpevnila již téměř o 15 %. A protože jsou Spojené státy největším odběratelem japonského exportu, další posilování jenu může být trnem v oku nejen japonským politikum, ale i centrální bance, která v minulosti často právě ve prospěch slabší měny intervenovala.

Autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers Česká republika.