Hypoteční krize a její dopad na americký dolar

Během celého roku 2007 americký dolar oslaboval k většině nejobchodovanějších světových měn v čele s eurem, ke kterému ztratil téměř 12 %. K japonskému jenu, v minulých letech jedné z nejslabších měn světa, skončil levnější o 7 %. Důvodem k masivním dolarovým výprodejům, které nabraly na intenzitě především v druhé polovině roku, byla médii často zmiňovaná hypoteční krize ve Spojených státech, která díky dynamice a komplexnosti světových finančních trhů, pozvolna prorůstala z relativně malého segmentu ekonomiky do dalších sektorů až postupně ohrožovala celé americké a později i světové hospodářství.

Rizikové hypotéky byly opravdu rizikové

Vše začalo již počátkem nového tisíciletí, kdy se Spojené státy musely vyrovnat s následky 11. září a splasknutím technologické bubliny. Americká centrální banka (Fed) v té době reagovala na vývoj rychlým snižováním úrokových sazeb, které se od poloviny roku 2001 v průběhu dalších dvou let dostaly z 6,50 % na rovné 1,0 %, což znamenalo pro firmy a domácnosti levnější peníze a dodalo potřebný impuls k povzbuzení americké ekonomiky. Zároveň s tím cena hypoték klesla na historicky nejnižší úroveň. Téměř každý proto chtěl využít tento způsob financování vlastního bydlení a tak se obzvláště oblíbené staly rizikovější hypotéky kategorie Alt-A a především tzv. subprime, které jsou poskytovány klientům s horší úvěrovou historií, tedy těm, u kterých existuje vyšší riziko nesplacení. Ještě do roku 2006 si trh s bydlením procházel nebývalou expanzí, stavěly se nové domy, jejichž ceny letěly strmě vzhůru. S jejich růstem stoupal také majetek Američanů, kteří si tak mohli brát další půjčky na auta či na běžné spotřební zboží.

Začátkem loňského roku si dolar nevedl špatně

První vady na kráse spotřebního boomu se začaly projevovat již v průběhu roku 2006, kdy se růst cen domů nejprve zpomalil a poté úplně zastavil. Úrokové sazby mezi tím prudce vzrostly až na 5,25 %, v důsledky čehož splátky úvěrů a hypoték výrazně podražily. Řada domácností najednou nemohla dostát svým závazkům, množily se exekuce a rostoucí zásoba volných domů k prodeji ještě více tlačila na další propad cen. Do největších problémů se dostali klienti mající hypotéky s kratší fixací sazeb (tzv. adjustable-rate mortgage - ARM), kterým najednou splátky prudce stouply. Podíl subprime ARM na celkovém počtu hypoték však tvořil v USA necelých 7 % a tak se počátkem roku 2007 ještě problém nezdál být tak tíživým.
 
První polovina roku 2007 znamenala pro americkou měnu poměrně klidný vývoj. Aktivita na trhu s bydlením se sice utlumovala, klesalo množství prodaných domů a nově zahájených staveb, přesto se americká ekonomika mohla opřít o poměrně silnou domácí spotřebu a robustní pracovní trh s nezaměstnaností kolem 4,5 %. Dolar se sice dočkal mírného oslabení na páru s eurem, k japonskému jenu však pokračoval ve zpevňování, když obchodníci využívali vysokého úrokového diferenciálu, který obě měny nabízely a investovali do rostoucích amerických akcií. Během prvních šesti měsíců roku 2007 rostl index Dow Jones o 9,6 %). Počet exekucí ale stejně jako zásoba neprodaných domů dále narůstal a pokles cen se nezastavoval, což mělo přidělat později velké problémy především různým finančním institucím a bankám.

Finanční inženýrství aneb z hypoteční krize ke krizi finanční

Rostoucí počet nesplacených hypoték dostal v USA do problémů velké hypoteční domy a nejen ty. Duben přinesl šok v podobě bankrotu druhé největší americké hypoteční banky New Century Financial a další problémy měly následovat. Díky finančnímu inženýrství zvaném sekuritizace se do problémů totiž postupně dostával celý bankovní sektoru v USA. Hypoteční domy totiž získávají velkou část prostředků k financování svých aktivit tak, že své pohledávky které mají vůči klientům podstoupí třetí straně ve formě cenných papírů tzv. mortgage-backed securities (MBS). Tyto cenné papíry končily u velkých investičních bank, které je shromažďovaly a vytvářely z nich další dluhové produkty, jako např. collateralized debt obligations (CDO), jež následně ratingové agentury ohodnotily nezřídka i nejvyšším ratingem AAA a odkoupili další investoři, ať už hedgové fondy, penzijní fondy, či jiné instituce.

Obtížná průhlednost CDO společně s nejistotou spojenou s rozšířením rizika poklesu ceny a nesplacení podkladových aktiv mezi další finanční instituce, se podepsala na tom, že si banky mezi sebou přestali důvěřovat, rostla riziková prémie a sazby na mezibankovním trhu, což de facto prodražovalo úvěry domácnostem a firmám. Pokles likvidity dostal do velkých problémů také fondy SIV (structured investment vehicle), s jejichž pomocí velké banky investují do rizikovějších dlouhodobých aktiv. Tyto fondy spravují miliardy dolarů tím, že prodávají krátkodobé cenné papíry, za které nakupují papíry dlouhodobé a vydělávají na rozdílu jejich výnosů. Poté co však začala likvidita na trzích vysychat, bankám se krátkodobý dluh nedařilo rolovat a panika se tak ještě více prohlubovala.

Reakce investorů byla jednoznačná a nastal úprk od rizikovějších aktiv k jistotě (zlato, americké vládní dluhopisy, apod.). Největší americké, ale i evropské banky, které do strukturovaných produktů investovaly, začaly jedna za druhou vykazovat miliardové odpisy (Citigroup $25 mld., Merril Lynch $22 mld., UBS $19 mld.) a cena akcií v USA i ve světě prudce klesala. To ještě více znejistělo americké spotřebitele, kteří mají velkou část svého majetku uloženou v hodnotě svého domu a právě v akcích. Snížení pocitu bohatství amerických spotřebitelů vyvolalo ochlazení spotřebitelského sentimentu a společně s ochabováním pracovního trhu se začalo velice vášnivě mluvit o hrozící recesi v USA.

Závěr roku patřil panickým výprodejům

Koncem roku se začal obraz americké ekonomiky výrazně zhoršovat. Americká centrální banka již v srpnu v reakci na tento vývoj přistoupila k razantnímu snižování úrokových sazeb a druhá polovina roku se tak nesla čistě ve znamení odprodejů amerického dolaru, který atakoval na páru s ostatními zahraničními měnami jedno historické minimum za druhým. Prodeje rodinných domků se za rok 2007 propadly o 13 %, což byl nejhorší výsledek od roku 1982, ceny nemovitostí ve dvaceti největších amerických městech klesaly v průměru téměř o 8 % a hospodářský růst v posledním čtvrtletí minulého roku zpomalil až k pouhým 0,6 %.

Neutichaly ani problémy na finančních trzích. Když banky začaly přiznával další miliardové odpisy, začalo se nahlas hovořit o problémech tzv. monoline pojišťoven, které slouží jako pojišťovatelé emisí dluhopisů. Monilie pojišťovny se zaručovaly za strukturované produkty a ztráty, které jim CDO způsobovaly, nutily agentury k přehodnocení svých ratingů, což na trhy zapůsobilo jako další studená sprcha. Na celou situaci reagoval také dolar, který ve druhé polovině loňského roku zeslábnul k euru o 8,6 %. K japonskému jenu ztratil dokonce 9,5 %, když investoři začali hromadně likvidovat své dřívější rizikovější obchody, ke kterým využívali půjček v nízkoúročené japonské měně.

Výhled do dalších měsíců?

Začátkem letošního roku se výprodeje americké měny částečně stabilizovaly, nikoliv však zásluhou zklidnění makroekonomické situace v USA, ale tím, že investoři přestávali věřit především evropským měnám, jako euru a britské libře. Hrozilo, že se krize na světových finančních trzích citelně dotkne také evropských ekonomik, kde navíc vedle nebezpečí zpomalení tempa hospodářského růstu rychle rostla také inflace, což znemožňovalo Bank of England a zejména Evropské centrální bance agresivněji jednat.

Zda-li se krize v USA blíží ke svému konci je zatím velkou otázkou a odpověď na ni přinesou až nadcházející týdny a měsíce. Všeobecně se ale očekává, že americká centrální banka bude ještě pokračovat ve snižování úrokových sazeb, a to ze současných 3,0 % minimálně o dalšího půl procenta. Právě nízké úrokové sazby v USA a fakt, že jsou na tom ostatní průmyslové země zatím lépe než Spojené státy, bude pravděpodobně i nadále přispívat k dalšímu slábnutí amerického dolaru, který se tak stal tou pravou obětí celé hypoteční krize.

Autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers Česká republika.