Freddie Mac a Fannie Mae noční můrou obchodníků

Federal National Mortgage Association (Fannie Mae) byla založena americkým Kongresem v roce 1938 jako součást Rooseveltova New Dealu ve snaze zrekonstruovat a oživit těžce zasaženou americkou ekonomiku, která trpěla následky deprese z první poloviny třicátých let. Jejím cílem byla podpora bydlení zajištěním dostatečného množství finančních prostředků pro banky poskytující hypoteční úvěry. Fakt, že Fannie Mae fungovala pod křídly amerického kongresu, umožňoval této společnosti půjčovat si za relativně nízký úrok finanční prostředky od domácích a zahraničních investorů, které poté dodávala domácím bankám poskytujícím hypotéky, přičemž její zisk plynul z rozdílu mezi úrokem za který si půjčovala a úrokem za který úvěry poskytovala. V roce 1968 byla rozhodnutím kongresu a pod tlakem úsporných opatření, které byly zapotřebí kvůli financování Vietnamské války, Fennie Mae privatizována a ve stejném roce ji byla vytvořena Kongresem protiváha, v podobě Freddie Mac, která měla zajistit volnou soutěž mezi oběma společnostmi a zabránit tak monopolizaci sekundárního trhu s hypotékami. Společnosti se staly volně obchodovatelnými na burze pod plnou kontrolou svých akcionářů a přestože již nejsou přímo napojeny na americký státní rozpočet a americká vláda se nikdy nezaručila za jejich závazky, jimi emitované cenné papíry jsou nadále považovány za téměř tak bezpečné jako americké vládni dluhopisy vzhledem k převládajícímu předpokladu mezi obchodníky, kteří se domnívají, že v případě jakýchkoliv finančních problémů to bude americká vláda a daňoví poplatníci, jež ponesou náklady. V současnosti obě společnosti buď vlastní, nebo spravují hypotéky v objemu 5,5 bilionu dolarů, což je necelá polovina celého hypotečního trhu ve Spojených státech a téměř 40% amerického HDP. Obrovské jmění za které jsou zodpovědné je tak podle řady ekonomů řadí do skupiny společností pod označením “too big to fail“, tedy těch, jejichž bankrot by mohl výrazně ohrozit americkou ekonomiku.

Levné hypotéky a neviditelné záruky vynášely miliardy

Začátek nového tisíciletí nezačal pro Spojené státy nijak příznivě, když se americká ekonomika propadala v roce 2001 do recese a rychlejšímu oživení amerického hospodářství nepomohlo ani splasknutí technologické bubliny z roku 2002. Americký Fed reagoval snížením úrokových sazeb až na 1%, kde se naposledy pohybovaly v roce 1958 a kde se navíc držely celých dvanáct měsíců. Právě nízké úrokové sazby dokázaly více než kdy jindy oživit aktivitu Freddie a Fannie, jež využily zvýšeného zájmu o hypotéky, které ve velkém vykupovaly od bank a opětovně prodávaly investorům, kterých bylo díky nejvyššímu možnému ratingu na jimi emitované cenné papíry a díky zárukám na splacení závazků vždy dostatek. Jen za rok 2002 tak boom na americkém trhu s bydlením zvýšil čistý zisk Fannie Mae o vysokých 19,1% a také další roky byly pro obě společnosti mimořádně úspěšné. Bublina, která se stačila na nemovitostním trhu díky finančnímu inženýrství a s přispěním nižších úrokových sazeb vytvořit, však splaskla, což se projevilo nejprve prudkým zpomalením tempa růstu cen domů a posléze jejich silným propadem, který pokračuje dodnes a který podle dubnových odhadů snížil průměrné ceny domů ve dvaceti největších amerických městech za posledních dvanáct měsíců o 16,3%. Proces, který do té doby pracoval pro Fannie a Freddie se tak obrátil proti nim a obě společnosti se začaly dostávat do značných problémů.

Splasknutí bubliny na počátku všech problémů

Hypoteční boom z předchozích let a fakt, že si úvěry mohly brát i méně bonitní klienti, měl, v kombinaci s růstem úrokových sazeb, vážný dopad na hypoteční trh, kde začal výrazně narůstat počet opožděných plateb. Počet plateb z hypotečních úvěrů na běžné rodinné domy zpožděných o více než tři měsíce se od dubna 2007 do dubna 2008 zdvojnásobil, přičemž dramatického růstu se dočkaly také počty propadlých zástav, tedy zadlužených nemovitostí, které si majitel nemohl dovolit splácet. Přestože Freddie Mac ani Fannie Mae nemohou investovat do rizikových hypoték mezi kterými byly procenta nesplacených úvěrů nejvyšší, problémy se rychle rozšířily na celý hypoteční sektor a akcie obou společností se začaly prudce propadat.  Klesající ceny domů totiž měly za následek snížení hodnoty cenných papírů krytých hypotékou, které měly Freddie a Fannie v portfoliu a ty začaly realizovat ztráty, které se již vyšplhaly na 11 mld. dolarů. Problémy obou společností se podepsaly také na spreadu mezi státními dluhopisy a dluhopisy Freddie a Fannie, který rostl u desetiletých dluhopisů z běžných 25bsp. až téměř na 100bsp., což mělo za následek pouze další přiškrcení příjmů pro obě společnosti, které nyní musely nabízet vyšší úrokovou sazbu za to, aby od nich investoři odkoupili emitované cenné papíry.

Bankrot je vyloučen

Problémy do kterých se Freddie Mac a Fannie Mae dostaly, měly za následek, že se akcie obou společností propadly v červenci ze svého vrcholu z poloviny roku 2007 až o 90% resp. 85%. Spekulace o jejich insolvenci zasáhly akcie obzvláště tvrdě, když se dokonce začalo spekulovat o znárodnění obou společností. To nejhorší, co by mohlo americkou ekonomiku potkat, je totiž jejich bankrot, kterému se americká vláda snaží za každou cenu zabánit. Téměř každá banka ve Spojených státech a řada ostatních ve světě má ve svém portfoliu cenné papíry, jejichž splacení je garantováno těmito společnostmi. Díky problémům na hypotečním trhu jsou nyní Freddie a Fannie prakticky jedinými motorem, díky kterému tento trh funguje a jejich kolaps by tak měl za následek naprosté zamrznutí trhu s bydlením ve Spojených státech. Freddie a Fannie potřebují nutně nový kapitál, kterým by mohly zacelit ztráty, jež utrpěly na svém portfoliu a přestože se jim v minulých měsících dařilo přilákat nové investory, ochota dalších s rostoucími problémy klesá. Poslední návrh amerického ministra financí Henry Paulsona, který čeká na schválení americkým Kongresem, hovoří o tom, že by v případě nouze mohlo ministerstvo financí odkoupit podíl v obou společnostech v souhrnné hodnotě až 5 mld. dolarů. Budou-li ceny nemovitostí i nadále klesat a nepodaří-li se obnovit důvěru v obě firmy, náklady na sanaci jejich ztrát mohou stoupat daleko výše.

Kritické hlasy zaznívaly již dříve

Kritice z nejvyšších pater přitom Freddie Mac a Fannie Mae čelí již několik let. Po účetních skandálech z let 2003 a 2004, které odhalily výrazné nesrovnalosti v účetnictví se ke kritikům přidal v roce 2005 i tehdejší předseda Fedu Alan Greenspan, který řekl, že obě společnosti „zneužívají důvěru veřejnosti“. Na stejné konferenci v Atlantě dále dodal, že „silná důvěra investorů ve vládní podporu Freddie Mac a Fannie Mae sice nepůsobí sama osobě problém pro bezpečí a dobrý stav obou společností, vytváří ale systémová rizika pro americký finanční sektor v případě, že se Freddie a Fannie stanou příliš velké.“ Za ostrého kritika je považován také bývalý člen Fedu William Poole, který rovněž výrazně přispěl k červencovým výprodejům akcií obou společností, když řekl, že Freddie a Fannie jsou již teď insolventní a vláda je bude muset zachránit. Všeobecná snaha v současnosti směřuje k vytvoření silného regulátora s větším dohledem nad oběma společnostmi a ke zpřísnění kapitálových požadavků, což by mělo částečně odstranit deformace, které Freddie a Fannie díky své pozici a řadě výhod tržnímu prostředí způsobují. Kolaps obou firem americká vláda nepřipustí, náklady spojené s jejich záchranou však mohou být v případě pokračování hypoteční krize obrovské. O tom, zdali je situace se solventností Freddie Mac a Fannie Mae opravdu tak vážná, nebo se jedná pouze o přehnanou reakci obchodníků napoví více až čas. Problémy, které se v posledních týdnech objevily, ale svědčí o tom, že růst, kterého se americká ekonomika dočkala začátkem nového tisíciletí nebyl zdravý a bude třeba za něj platit.