Fondy krvácejí ze zákeřné rány

Máme o tom více mluvit? Bohužel musíme, jde vlastně o „historické poučení“ – všichni (jsme) vždy všem říkali, že fondy peněžního trhu neklesají, že jsou prakticky bezrizikové. A znovu se musíme poučit, že riziko je vlastně vždy jen to, co neznáme. To je ostatně symptomatické pro celou situaci, chcete-li krizi. Kořeny má sice v bublině nemovitostí a na ni navázané rizikové hypotéky, ale to byl jen doutnák. Ten poté dohořel k bankovním portfoliím investičních bank a odtud se požár rozlezl po celém finančním trhu. Hasiči trochu zaspali, ale ani oni netušili, že celý trh je „podminovaný“ hořlavinou nového typu, jménem CDS (credit default swap, tedy vlastně pojištění dluhu). A dodnes nikdo neví, kolik jí má která finanční instituce ve skříni (v portfoliu). Proto spolu tyto instituce neobchodují – nevěří si.

V čem spočívá brizance CDS? V obrovské možné ztrátě, např. na aukci prodávající těchto vymožeností Lehman Brothers dostali jen 8 centů za dolar. Problém našich fondů peněžního trhu je v tom, že se s mnoha (nejen islandskými) papíry zkrátka přestalo obchodovat a neexistuje tedy jejich tržní ocenění. Nastupuje (ze zákona) přecenění podle expertních pravidel – nejčastěji se hovoří o 20 % ceny. Nu a hodnoty portfolií jedou jak po skluzavce: po pádu ISČS Sporoinvestu byl minulý týden na řadě IKS Peněžní trh PLUS poklesem o 1,1 %. Měsíční pokles kolem 2,5 % se tak stal „standardem“ a 2% nákaza zasáhla i poměrně odolný 28miliardový KBC MultiCash ČSOB CZK. Ani ING Český fond peněžního trhu nezůstává bez více než 4% trestu.

Odliv se tedy projevily nejvíc u největších: ISČS Sporoinvest přišel o další téměř 3 miliardy, KBC MultiCash o 1,7 miliardy korun, IKS Peněžní trh PLUS přihodil 800 milionů. Klientům zřejmě nelze vysvětlit, že výnosový potenciál tato zakolísání zřejmě vyrovná, navíc klient netuší, že když výnos dluhopisu roste, jeho cena klesá a naopak. Ceny tedy klesá, ale výnosy do splatnosti rostou. To paradoxně zvyšuje šanci zisku pro kupující, jak je občas nyní vidět alespoň u některých dluhopisových fondů. Klienty však stále víc děsí jejich kolísání a roční ztráta ke 20 % u těch korporátních fakt není dobrý marketingový argument. Dluhopisových fondů tedy bylo odkoupeno za 400 milionů, ale ještě hlouběji zapadly smíšené fondy, které postrádají dalších víc než 700 milionů korun.

Odliv 150 milionů z akciových fondů není tedy překvapivý a konečně zelená blikla alespoň u zajištěných, i když necelých 90 milionů je jen chabá náplast na tak masivní krvácení.

Ani akciové trhy ovšem nepřinášejí žádnou úlevu. Po zdánlivém zotavení začátkem týdne (v pondělí americké indexy zaznamenaly historický 11% růst) se dále propadaly – zejména ve středu večer Ameriku zase ovládli medvědi a opět sehráli hrůzné divadlo s 8,5 % – nejhorším pádem od krize v roce 1987 a třetím největším v historii vůbec.

Přesto se zdá, že klasickou paniku zčásti nahrazuje strach z recese. Nejistota však zůstává na historických maximech a od svého loňského maxima index S&P ztrácí 40 %. To ovšem není nic proti smutné Praze, která se (poněkud nečekaně) dvouciferně zřítila ještě i v pátek a prohloubila ztrátu již na 56,5 %. Asi za to může americký brouk, kterého investorům do hlav nasadilo varování Goldman Sachs o zpomalení středoevropského regionu. To jen potvrzuje, nakolik náš trh podléhá vlivu zahraničních hráčů. Nuže v Maďarsku sice bublá bankovní krize, ale že by si nás pletli s Maďary? Ukazuje to jen, že propast je ještě hluboká a odkud přijde kopanec, netuší ani nebeský Jára Cimrman. Kdyby nešlo o naše peníze, děj by ostatně připomínal některý z jeho příběhů. Nevynalezl vlastně Velký Jára i CDS, aby rozvrátil mocnářství?