Evropa tancuje, jak zámoří píská

Stále nejvíc trpí fondy peněžního trhu, které opustila víc než miliarda, navíc se jim pořád ještě nedaří stabilizovat portfolio. Za uplynulý týden hlásí IKS Peněžní trh Plus další ztrátu přes půl procenta a ISČS Sporoinvest téměř 0,4 %. Při pohledu na jejich tříměsíční ztráty přes 6 % nebo 4,26 % jistě nedává těmto velikánům ani příliš naděje do budoucna. Proti tomu je 2% ztráta Pioneer Sporokonta ještě „přijatelná“ a ukazuje se, že nad vodou zůstávají jen ty skutečně konzervativní fondy jako KB peněžní trh a ČP Invest peněžního trhu.

Situace stále víc připomíná Japonsko 90. let a dlouhodobou stagnaci

Ač se tedy zdálo, že situace na čistě finančních trzích se uklidňuje, není tomu tak. Kreditním trhům stále vládne rozkol krátkých sazeb, které sice centrální banky snižují, ale trhy to ignorují a věří jen pokladničním poukázkám – ty americké státní 3měsíční T-bills se opět prodávají prakticky bez výnosů. Klesá i výnos dlouhodobých státních dluhopisů (tj. bezrizikových dluhopisů) – např. v USA pod 3 %, tedy nejníž za posledních 50 let. Averze k riziku tak předvídá vysokou očekávanou míru bankrotů a takový růst cen (pokles výnosů) navíc indikuje inflační očekávání přecházející v tušení deflace. Stále víc to připomíná Japonsko 90. let a dlouhodobou stagnaci. Americká ekonomika je v recesi již od konce minulého roku, tedy již téměř celý rok. Podle Národního úřadu pro ekonomický výzkum (NBER) období ekonomického růstu, které trvalo 73 měsíců od listopadu 2001, skončilo v prosinci 2007, kdy začala recese.

Akciové fondy díky pravidelně investujícím vykukují nad hladinu

Graf týdenních odkupů se v jednotlivých kategoriích téměř nemění a plus minus miliarda se nezmění ani v dohlednu. Dluhopisové fondy dále kolísají co do výnosu a ztrácejí oblibu, ještě hůř jsou na tom smíšené fondy a v nezájmu se brodí zajištěné fondy. Akciové fondy díky pravidelně investujícím vytrvalcům jen taktak vykukují nad hladinu, ale o nějakém pořádném nadechnutí nelze hovořit.

Vypadá to, že současná recese by mohla dosáhnout poválečného rekordu

Mikuláš nepřinesl ani uhlí a ještě, že má Santa saně se soby, protože autem by těžko přijel, přestože benzín je za půl zdarma. Nezaměstnanost straší víc než čerti, např. v USA přišlo v listopadu o práci přes půl milionu lidí, což je nejvyšší počet od roku 1974. Automobilky zoufale vysílají SOS: v USA klesl počet prodaných aut (včetně těch zahraničních) v listopadu meziročně o 37 %, ve Španělsku o 50 %.

Obě předchozí recese USA (a nejdelší sestupné fáze od Velké deprese 30. let) během 11/73 – 3/75 a 7/81 – 11/82 trvaly 16 měsíců. Vypadá to tedy, že současná recese by mohla dosáhnout poválečného rekordu, i když Velkou depresi pravděpodobně nepřekoná. Navíc si málokdo uvědomuje, že po roce 1980 nastoupila Margaret Thatcherová a Ronald Reagan, kteří vytáhli svět ze socialistického srabu (Clinton ani Blaire nic moc nepokazili). Nyní však nastoupili noví socialisté, takže Bůh nám buď milostiv.

Akciové trhy se jako třtina ve větru klátí v těžké volatilitě

Situaci stále více ovlivňují zprávy o jednotlivých sektorech nebo dokonce firmách. A Evropa jakoby jen sledovala dopolední vývoj futures na americké indexy a podle směru „opisuje“. Někdy však Amerika signalizuje červenou (Evropa jde do ztrát), aby se večer obrátila – to pak doháníme ráno, než zase zámoří nerozsvítí semafor futures.

Klasický úkaz předvedl pátek: z mínusu na + 4 % díky prohlášení společnosti Hartford Financial o její silné pozici a vyšších výhledech zisku. Indexy se tak v poslední hodině a půl vzepjaly a akcie zmiňované Hartford Financial stihly nárůst o více než 100 %, a pozvedly tak celý finanční sektor.

Co s tím? Snít o tzv. lednovém efektu? To raději k Vánocům nějaký destilát – kde jinde získáme tutových 40 %?