Trhy ani fondy letos nenadělují

O dalších 6 miliard korun přišly dluhopisové a smíšené fondy. Kolem nuly pak oscilují akciové fondy.

Uplynulý týden patří spíše k těm méně radostným – tentokrát o dalších víc než 1,75 miliardy korun – takže o nějakém uklidnění by bylo předčasné hovořit. Odliv z fondů peněžního trhu stále překračuje miliardu, z dluhopisových 100 milionů a ze smíšených 150 milionů korun. V ošklivé téměř půlmiliardové jámě se tentokrát navíc ocitly zajištěné fondy. Sice je to hlavně vinou 300 milionů jednoho, který dospěl ke splatnosti, ale ani ostatním se stále nedaří.

Dno v nedohlednu

V dohledu není ani konec historického zklamání fondů peněžního trhu. Pád jejich výkonnosti totiž zřejmě ještě neskončil, když u IKS Peněžní trh najdeme další ztrátu 0,43 %. Ostatní jsou na tom lépe, ale co naplat, výstražná červená u jednoho oslní i klienty všech ostatních.

Začne se blýskat na lepší časy?

Naopak v segmentu dluhopisových fondů by se mohlo začít blýskat na lepší časy. Blíží se totiž další maják poklesu sazeb – jde jen o to, aby to nebyla zas nějaká klamná fata morgana. Inflace sice padá jak mrtvola v sudu do Orlíku, ale to neznamená, že se jako mrtvoly přestanou chovat i banky. Jejich základní činností je dnes vidlemi přehazovat ve sklepích hotovost, aby nechytla plíseň. Poskytovat úvěry se jim nechce vůbec, a proč by tedy snižovaly sazby? Ve středu doufejme ČNB popustí řetěz o půl procenta – ostatně nejlepší by bylo, aby bankám neplatila za jejich nasyslené peníze vůbec nic. Dokonce aby klidně bankám zavedla „poplatek za úschovu“ – to by byl impuls k tomu, aby se začaly chovat jako (po)řádné banky.

Dluhopisové trhy se zatím uklidňují jen velmi pomaličku, třeba americké dluhopisy poslaly výnosy na padesátiletá minima, tříměsíční T-bills se stále prodávají úplně bez výnosu, občas dokonce se zápornými výnosy, což většina investorů nezažila a zvýšené napětí na kreditních trzích tedy nepolevuje. U nás je to prý trochu lepší, ale kdo ví…

Zřejmě to ale alespoň trochu lepší bude, jak naznačuje ČPI korporátních dluhopisů, když si za týden přidal (tedy ubral s děsivého pádu) celá 4 %. Některým dalším pomohla slabší koruna. Na nic ovšem nečekají klienti smíšených fondů a jejich slamníčky i běžné účty se pěkně nafukují. Ostatně inflace zamíří v dohlednu pod dvě procenta a hodnota rezerv v cashi tak bude ještě žádanější. Navíc Bůh chraň svět (hlavně ten dolarový) před deflací, to bychom teprve zažili tóčo.

Investoři schizofrenici, Evropa ocásek

Akciové fondy (tedy spíš jejich podílníci) se drží jako klíště chabých nadějí. Trhy se totiž chovají jakoby podle rčení, že hůř už snad být nemůže a neberou vůbec v potaz, že v USA na hraně krachu balancují automobilky, roste děsivě nezaměstnanost atd. Také investoři se chovají stále jako schizofrenik: možná je skutečně zajímají současné (skutečně atraktivní) ceny, ale jistě nenakupují z důvodu lepších makrodat. Týden začal slibně, jakoby opožděný Mikuláš přece jen něco přinesl, Index Dow Jones poprvé od 10. listopadu překonal hodnotu 9000 bodů a širší index S&P se podíval nad 900 bodů. Po úterním vybírání zisků (po nedávnému 20% posílení od letošního dna pochopitelném), se pláč opět rozlehl ve čtvrtek po zamítnutí záchranného balíčku automobilkám. Pátek však naděje zachovati ráčil – americké indexy tedy skončily, kde začaly, Nasdaq si dokonce o 2 % polepšil. Evropa se jako ocásek komíhá podle amerických bludiček, Praha ani to nestíhá, ale také skončila na červené nule.

Ježíšku, panáčka!