Akcie se zdají levné II.

V úvodním díle článku Akcie se zdají levné jsme se zabývali např. otázkou budoucích zisků u akcií. Přinášíme vám jeho dokončení.

Kromě již zmíněných ukazatelů (zda jsou akcie drahé nebo levné) lze také porovnávat dividendový výnos s výnosem na státních dluhopisech. Toto porovnání v současné době mluví ve prospěch akcií. Výnosy na státních dluhopisech v rozvinutých zemích jsou nízké, naopak dividendy vzhledem k cenám akcií vysoké. To dělá akcie relativně atraktivnější. I zde ale hraje roli nejistota ohledně budoucnosti, resp. budoucích firemních zisků a dividend. Relativně vysoký dividendový výnos může pramenit z nedůvěry v jeho pokračování v následujících letech. To bude záležet na délce a hloubce celosvětové hospodářské recese.

Přílišná averze k riziku

Ukazatelem vnímání rizika je rozdíl mezi výnosy na AAA dluhopisech a A dluhopisech. Jedná se o rozdíl mezi výnosem na nejbezpečnějších dluhopisech a dluhopisech jen o málo rizikovějších. Aktuální čísla ukazují obrovský strach investorů z rizika, útěk do bezpečí za každou cenu. Rozdíl mezi oběma zmíněnými výnosy je největší v historii. To ukazuje na obrovskou rizikovou averzi.  
 
Tim Bond z Barclays Capital, citovaný ve Financial Times, považuje nyní akcie za „nákupní příležitost, která se vyskytne jednou na generaci“. Podle modelu používaného v Barclays odpovídají aktuální hodnoty kreditních rozpětí (nadvýnos u korporátních dluhopisů nad bezrizikový výnos) budoucímu poklesu reálného HDP o 15 %. Tím trh podle Barclays přestřeluje svoji averzi k riziku a dělá riziková aktiva velmi levná. Během velké deprese ve 30. letech klesal reálný HDP v průměru o 14 % ročně. V cenách rizikových dluhopisů a akcií je zabudováno očekávání velké deprese. Pokud nepřijde, jakože její příchod v Barclays neočekávají, představují riziková aktiva ve středním a delším horizontu velmi výhodnou koupi.

Srovnání s minulými poklesy

Populární, i když analyticky nic neříkající, metodou zjišťování, zda jsou  akcie na dně nebo ještě ne, je porovnání průběhu poklesu s podobně velkými poklesy v minulosti. V uplynulých 100 letech se vyskytly celkem čtyři (nepočítáme-li znárodnění v některých částech světa).
 
Doposud nepřekonatelný byl pokles během velké deprese v letech 1929 až 1932 (Graf 1: S&P 500, pokles 1929-1932; zdroj: Financial Times). Hodnota akcií klesla během tří let o 85 %. Pokud by měl svět potkat podobný osud jako ve třicátých letech, jsme zhruba v polovině poklesu a pokles bude trvat ještě dva roky. Ode dna v roce 1932 trvalo ještě 25 let, než se hodnota akcií dostala na maxima roku 1929. Investoři se strategií kup a drž, kteří zainvestovali větší částky prostředků v uplynulých deseti letech, by byli v takovém případě „nahraní“, zejména ti starší.

Podobné tragédie se později neopakovaly. Pokles akciového trhu o téměř 50 % se odehrál v letech 1973 a 1974 (Graf 2: S&P 500, pokles 1973-1974; zdroj: Financial Times). Jedná se o období ropné krize a počátek několikaleté stagflace. Aktuální pokles je zhruba stejně hluboký, ale rychlejší. Hrozbou však není inflace, ale deflace.
 

Černé pondělí v roce 1987 znamenalo největší jednodenní pokles na akciových trzích v historii, a to o necelých 30 % (Graf 3: S&P 500, pokles 1987; zdroj: Financial Times). Přestože vešla tato událost do historie, pro trhy a ekonomiku neměla žádné vážnější následky. Pokles byl během dvou let postupně vyrovnán.

Dnes se odborníci shodnou, že v roce 2000 byly akcie nejvíc nadhodnoceny v historii. Přestože propadly o téměř 50 %, pokles se zastavil nad dlouhodobě průměrnou valuací. Současný propad je někdy považován za druhou fázi propadu započatého v roce 2000 (Graf 4: S&P 500, pokles 2000-2003; zdroj: Financial Times).

>

Článek vyšel v odborném časopisu FOND SHOP.