Světové akcie znovu rostou. Dobrá zpráva to však není

Reakce obchodníků na sebe nenechala dlouho čekat a tak se již začátkem března cena akcií odrazila od svého dna a do prvních květnových dnů tak například americký index S&P dokázal růst o 34%, aby téměř úplně zlikvidoval veškeré ztráty, které nabral od začátku tohoto roku. Jak praví obecná logika, růst cen akcií je dobrý pro ekonomiku a proto by se mělo již brzy znovu začít blýskat na lepší časy. Skutečnost je však taková, že rostoucí cena akcií má s reálnou ekonomikou jen pramálo společného a není ničím jiným než první známkou prosakování inflačních tlaků.

Růst nabídky peněz v ekonomice

Není to růst HDP, který pomáhá akciím dlouhodobě růst. Nejsou to ani vyšší tržby z maloobchodního prodeje, vyšší tržby bank, nebo růst průmyslové produkce. Růst cen akcií není primárně důsledkem ani větší výstavby domů, nebo růstem spotřeby obyvatel. Skutečnost je taková, že za celých 113 let své existence mohl růst nejproslulejší burzovní index Dow Jones Industrial Average z původních 40,94 bodů na současných zhruba 8500b. (v říjnu 2007 dokonce 14 000b.) pouze díky růstu nabídky peněz v ekonomice.

Je to proto především masivní monetární expanze americké centrální banky (Fed), která je hlavním zdrojem růstu akcií z posledních dvou měsíců. Stejná monetární expanze, kterou Fed zvolil ve snaze odvrátit hrozící recesi z let 2001, kdy za účelem stimulovat ekonomiku snížil úrokové sazby z 6,50% na do té doby bezprecedentní 1%. Tehdy Fed zahnal recesi během několika málo měsíců, avšak za cenu výrazného navýšení peněžní zásoby, která se jen mezi lety 2001 až 2003 zvýšila (měřeno MZM - money with zero maturity) o skokových 33%. Právě tento růst peněžní zásoby však položil základní kámen současné ekonomické krize. Vytvořil totiž krátkodobý (mylný) dojem náhlé hojnosti volných zdrojů v ekonomice, které mohly být využity k novým investicím. Zatímco peněz bylo více, ceny nestačily reagovat dostatečně rychlým růstem a volné peníze tak ve formě investic přispěly k vyvolání hospodářského boomu. Papír však není kapitál (úspory) a nemůže být nikdy zdrojem krytí nových investic. V momentě kdy se tak většina cen v ekonomice začala růstu peněžní nabídky přizpůsobovat, musela vzrůst také úroková míra. Důsledkem toho však veškeré investice, které byly spuštěny díky dřívějšímu snížení úrokové míry a které měly nižší výnosnost než nová (vyšší) úroková míra přestaly být ziskové a začaly krachovat. Uměle vyvolaný boom, tak měla vystřídat recese, která je však v tomto procesu pouze přirozeným obranným mechanismem, kterým se ekonomika vrací zpět k rovnováze, ze které byla dříve vykolejena.

I této ozdravné recesi se však v současnosti americká centrální banka snaží zabránit, a to stejným (i když daleko agresivnějším) způsobem jako v letech 2001 až 2003. Americké úrokové sazby v současnosti nejsou na 1%, ale téměř na nule a protože již nemohou být nižší, začal Fed „stimulovat“ ekonomiku prostřednictvím kvantitativního uvolňování. To spočívá v přímém zvyšování nabídky peněz v ekonomice, čehož Fed dosahuje vykupováním některých cenných papírů, jako jsou americké vládní dluhopisy, nebo cenné papíry kryté hypotékami a spotřebitelskými úvěry. To je přitom ekvivalent „tisknutí“ nových peněz. Zatímco totiž v minulosti Fed zvyšoval nabídku peněz s pomocí snížení sazeb a následným vyvoláním úvěrové expanze, nyní Fed peníze do ekonomiky pumpuje přímo. Výsledkem této politiky je, že jen za posledních 17 měsíců stoupla peněžní zásoba (MZM) v USA o skokových 19% (obrázek níže).

Graf: Peněžní zásoba (MZM) v USA

Obrovské množství nových peněž však musí někde skončit a protože jimi nejdříve disponují banky a finanční sektor, jejich velká část končí právě ve finančních aktivech, a to ať už těch méně rizikových (dluhopisy), nebo v těch nabízejících větší riziko i výnos (akcie). Protože strategie Fedu slaví, stejně jako ta z let 2001-2003, krátkodobě úspěch a ekonomika se opakovaně v mylném dojmu dostatku zdrojů začíná stavět opět na nohy, jsou to právě majitelé akcií, kteří na tomto procesu vydělávají nejvíce. Bohatnou však díky růstu peněžní nabídky a snižování kupní síly peněz a tedy na úkor těch, ke kterým se nové peníze dostanou až se zpožděním.

Růst cen akcí tak ani v nejmenším neznamená, že by snad krize měla být u svého konce. Ve skutečnosti je totiž nezbytně nutná recese pouze odsouvána do budoucna tak, jako je současná krize, které nebylo umožněno naplno vypuknout, výsledkem masivní monetární expanze z let 2001 až 2003. V momentě, kdy ale i tyto nedávno vytvořené peníze naplno prosáknou do ostatních cen (ne pouze do cen akcií) a úroková sazba začne znovu stoupat, ocitne se ještě daleko větší objem investic v situaci, kdy nebudou ziskové a budou muset být zlikvidovány. Výsledkem bude hrozba ještě většího útlumu než je ten, který hrozil v případě, kdy by Fed nechal současnou krizi naplno vypuknout a nesrovnatelně horšího útlumu než ten, který hrozil v roce 2001.

V Zimbabwe akcie také rostly

Asi nejlepší důkaz toho, jak velkým omylem je považovat růst cen akcií za známku prosperity můžeme hledat v africkém Zimbabwe. V letech 2006 a 2007 byl totiž tamní akciový index tím nejrychleji rostoucím na světě, když v roce 2006 rostl o necelých 600%, aby pak v prvních několika měsících roku 2007 tento rekord překonal dvacetinásobně (obrázek níže).

Graf: Zimbabwe Industrial Index

 
Zdroj: passport.foreignpolicy.com

To vše v zemi, která tou dobou procházela sedm let trvajícím propadem HDP a kde dosahovala nezaměstnanost 80%. Důvodem růstu cen akcií byla samozřejmě masivní hyperinflace, která v zemi do rukou vlády přesunula veškeré úspory svých občanů a vedla k úplnému kolapsu ekonomiky a ztrátě důvěry v peníze.

Plody monetární politiky Fedu bude americká ekonomka, sklízet stejně jako v případě současné krize, až se zpožděním. Ve chvíli, kdy nové peníze začnou naplno prosakovat do ekonomiky, centrální banka zřejmě bude nucena zvýšit úrokové sazby, čímž definitivně utlumí umělý boom, který vyvolala v minulých letech a který se snaží oživit také nyní. Po čtyřiceti letech se tak do Spojených států může znovu navrátit již téměř zapomenutý pojem stagflace, který je velmi nebezpečným a bolestivým mixem všeobecného růstu cen za přítomnosti nulového, či záporného hospodářského růstu a vysoké míry nezaměstnanosti. A cena akcií? Ta může růst klidně dál…

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.