Jaké fondy pro deflaci a inflaci I.

Vášnivé debaty na téma deflace versus inflace neustávají. Naopak, nabírají na síle. Jaká bude skutečnost je stále zamlženější. Zrekapitulujme dosavadní argumenty obou stran.

Proč hrozí deflace

Ti, kteří očekávají deflaci, nejčastěji upozorňují na to, že světová ekonomika bude s velkou pravděpodobností několik následujících let pracovat pod svým potenciálem. Hlavní charakteristikou bude nízká poptávka. Tzv. produkční mezera, neboli mezera výstupu, se ještě dlouho neuzavře. Laicky řečeno, fabriky nepojedou na plný výkon, neboť nebude zájem o jejich zboží. Přebytečná výrobní kapacita bude ubývat jen pozvolna. Snížení poptávky souvisí s počátkem snižování zadluženosti domácností a firem v rozvinutých zemích. Už nebudou tolik nakupovat jako dřív, větší část příjmů než dřív půjde na splácení dluhů a tvorbu rezerv. 
 
Chybějící soukromá spotřeba může být dočasně nahrazena vládními stimuly, ovšem stimulovat ekonomiku za cenu zvyšování veřejného dluhu nelze do nekonečna. Inflace tažená poptávkou tak za současné situace podle mnoha ekonomů nemůže nastat bez ohledu na to, co dělají centrální banky.

Proč hrozí inflace

Právě akce centrálních bank vyděsily ty, kteří předpovídají zvýšenou inflaci. Centrální banky téměř všude na světě, ale hlavně v největších vyspělých ekonomikách, snížily úrokové sazby na minimum a zvýšily nabídku peněz pomocí tzv. nekonvenční (neortodoxní) monetární politiky. Laicky řečeno, tisknou peníze a „hrnou“ do oběhu. Přesto je podle posledních statistik inflace za uplynulý rok v hlavních světových ekonomikách historicky nízká a v části zemí navíc dále klesá. Zastánci monetaristické teorie (inflace je funkcí nabídky peněz) ale tvrdí, že peníze v současné době někde „sedí“ připraveny k použití. Až u ekonomických subjektů ochabne pocit nejistoty a averze k riziku, vrhnou je na trh a inflace vystřelí.        

Jak připravit portfolio

Finanční trhy se v současné době bojí deflace i inflace. Je obtížné odhadnout, co hrozí víc. Hlavně ale s jakou intenzitou a v jakém časovém horizontu by mohla deflace či inflace na světovou ekonomiku a kapitálové trhy dopadnout.
 
Konsenzus předpovědí říká, že v krátkém horizontu by měli investoři více počítat s deflací a v delším horizontu s inflací. Investorům s kratším investičním horizontem by se tedy mělo podle konsenzu analytiků vyplatit převážit portfolio do těch tříd aktiv, které vydělají na deflaci a investoři s delším investičním horizontem by  měli převážit portfolio do těch tříd aktiv, které chrání kupní sílu investice při inflaci. Spekulativně ladění investoři pak mohou zkusit časovat trh – napřed nastavit portfolio na deflaci, poté na inflaci (odhad kdy, je na nich).
 
Časopis Fond Shop v této souvislosti upozorňuje na fakt, že skutečnost se od konsenzu předpovědí analytiků ve většině případů v minulosti dosti lišila. Pokud má ale někdo silný názor na budoucí vývoj a hodlá v portfoliu převážit třídy aktiv, které si vedou lépe za deflace oproti inflaci nebo obráceně, tady je návod, které to jsou.    

Peněžní trh

Zpravidla platí, že investice ve fondech peněžního trhu během deflace reálnou hodnotu získávají a během zvýšené inflace ztrácejí. Mohou však nastat i situace, kdy to není tak jednoznačné.
 
Většina korunových fondů peněžního trhu drží v portfoliu krátké dluhopisy emitované státem a dluhopisy emitované firmami (průmyslovými, ale hlavně finančními). Deflační prostředí je zpravidla spojeno se stagnací či poklesem ekonomické aktivity. To vytváří tlak na schopnost firem plnit závazky. Podíl firemních dluhopisů s problémy se splácením se během hospodářského poklesu zvyšuje. Na výkonnost fondů peněžního trhu s větším zastoupením firemních dluhopisů v portfoliu tak může mít deflace negativní vliv.
 
Naopak, nemusí vždy platit, že inflace rovná se záporná reálná výkonnost ve fondu peněžního trhu. Nenastane-li prudký inflační šok, ale postupné zvyšování inflace, a zároveň bude světová ekonomika vykazovat růst, pak fondy peněžního trhu mohou zafungovat jako ochrana před inflací. Výnos do splatnosti peněžních fondů následuje sazby centrální banky. V časech pozvolně rostoucí inflace bez náhlých a silných inflačních šoků fondy peněžního trhu zpravidla s inflací drží krok nebo dokonce dosahují kladné reálné výkonnosti.      
 
To je výhoda fondů peněžního trhu oproti držbě hotovosti (bankovky v trezoru). Hotovost v časech inflace reálnou hodnotu vždy ztrácí. Naproti tomu ochrání před krachem banky (spořicí účet) a před zvýšenou mírou úpadků firemních dluhopisů (fond peněžního trhu).

Dluhopisy státní

Státní dluhopisy jsou jednou z mála tříd aktiv, u které jsou dopady deflace a inflace jednoznačné. Deflace zvyšuje reálnou výkonnost investice ve státních dluhopisech, inflace snižuje. Růst inflačních očekávání zvyšuje požadovaný výnos a snižuje cenu dluhopisu. Naopak, pokles inflačních očekávání snižuje požadovaný výnos a zvyšuje cenu dluhopisu.
 
Výnos 10letého státního dluhopisu ČR se v současné době pohybuje kolem 5,5 % p.a. Pokud skutečně budeme svědky globální inflace nad 10 % během několika málo let, jak předpovídají někteří vlivní ekonomové, pak držitelé těchto dluhopisů mohou zažít propad jejich tržní ceny například na polovinu. Není přitom podstatné, zda se bude jednat o stagflaci (inflace a zároveň stagnace ekonomiky) nebo o inflaci doprovázenou hospodářským růstem. Ve hře je ale také tzv. japonská cesta – stagnace ekonomiky doprovázená deflací. V takovém případě by byly státní dluhopisy výbornou investicí. Jejich cena by rostla. V duračním horizontu by pak jejich reálná výkonnost překonala 5,5 % p.a. a pravděpodobně by se ukázaly jako nejvýkonnější třída aktiv.

Dokončení článku zítra

Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 16/2009