Jaké fondy pro deflaci a inflaci II.

Vášnivé debaty na téma deflace versus inflace neustávají. Pokud má někdo silný názor na budoucí vývoj a hodlá v portfoliu převážit třídy aktiv, které si vedou lépe za deflace oproti inflaci nebo obráceně, tady je návod, které to jsou. Jde o dokončení článku Jaké fondy pro deflaci a inflaci z 19. srpna.

Dluhopisy finančně vázané

Další třídou aktiv s jednoznačnou reakcí na deflaci a inflaci jsou inflačně vázané dluhopisy. Jedná se o státní dluhopisy, u nichž je výše pravidelně vyplácených kuponů a výše jistiny ke dni splatnosti vázána na vývoj oficiálního indexu spotřebitelských cen počítaného státním statistickým úřadem. Jejich reakce na inflaci a deflaci je opačná než u klasických státních dluhopisů bez indexace na inflaci. V časech (neočekávané) deflace trpí, v časech (neočekávané) inflace vydělávají.
 
Česká republika inflačně vázané dluhopisy nevydává. Penzijní fondy a pojišťovny po nich sice volají, ale ministerstvo financí zatím nemělo velkou motivaci k jejich emitování. ČR zatím dokázala pokrýt státní dluh bez potíží pomocí klasických dluhopisů. Existují eurové inflačně vázané dluhopisy. Jejich hlavními emitenty jsou Francie a Německo. Největším dolarovým emitentem je vláda USA. V porovnání s klasickými státními dluhopisy je trh inflačně vázaných dluhopisů velmi malý. Korunový investor ve fondech inflačně vázaných dluhopisů nese měnové riziko. Jako jediné aktivum ale investorům nabízí stoprocentní ochranu před inflačním šokem (výrazný skok inflace nahoru).  

Dluhopisy korporátní

O korporátních dluhopisech lze obecně říci, že reagují na deflaci a inflaci podobně jako státní dluhopisy – deflace jim reálnou výkonnost zvyšuje, inflace snižuje. Nemusí to ale být vždy tak jednoznačné.
 
Propad ekonomického růstu do negativního teritoria, který zpravidla doprovází deflaci, zvyšuje u korporátních dluhopisů rizikové prémie. Růst rizikové prémie znamená pokles ceny dluhopisu. Efekt rostoucí rizikové prémie může převážit nad efektem snižujících se inflačních očekávání. V takovém případě by deflace reálnou výkonnost korporátních dluhopisů snižovala.
 
Inflace má zpravidla na výkonnost korporátních dluhopisů ještě horší dopady než na výkonnost dluhopisů státních. Zvyšování krátkodobých úrokových sazeb zvyšuje podnikům náklady a snižuje zisk. Tentokrát by to ale platit nemuselo, upozornili někteří komentátoři. Existuje teorie, že inflace sníží reálnou dluhovou zátěž států, domácností i podniků a nastartuje hospodářský růst. Vyhlídky firem se zlepší a riziková prémie klesne. Mírně vyšší inflace tak může korporátním dluhopisům pomoci. 

Tabulka: Jaké fondy jsou vhodné pro deflaci, jaké pro inflaci

Akcie

Akcie jsou v dlouhém horizontu považovány za nejspolehlivější ochranu proti inflaci. Tvrzení stojí na předpokladu, že podniky přenášejí zvyšující se ceny vstupů do cen výrobků a dosahují zisku bez ohledu na to, jak rychle cenová úroveň v ekonomice roste. Z historických statistik vyplývá, že firmy v některých oborech jsou schopny přenášet rostoucí ceny vstupů do cen finální produkce rychleji než v jiných oborech. Mezi takové sektory patří například energetika, potravinářský průmysl a zdravotnictví.
 
Pro reálnou výkonnost akciového trhu (výkonnost očištěnou o inflaci) není ani tak důležitá výše inflace, ale růst ekonomiky a ziskovost podniků. Inflace spojená s hospodářským růstem akciím nevadí. Problémem je stagflace a inflační šok. Při stagflaci nedochází k naplňování předchozích očekávání ziskovosti a reálná výkonnost akciového trhu klesá na dlouhý čas do záporu. Totéž platí pro deflační prostředí, při kterém se zpravidla dostaví stagnace ekonomiky. Za deflace ceny akcií padají hned ze dvou důvodů. Klesá tržní cena aktiv v rozvahách firem s tím, jak všeobecně klesá cenová hladina. Klesá ziskovost z důvodu stagnace ekonomiky. Inflační šok bývá spojen s nárůstem nejistoty, rizikové averze a dočasným „zamrznutím“ ekonomiky, což také poškozuje ziskovost firem a negativně se odráží na výkonnosti akcií.
 
Nepříjemným úkazem na akciových trzích jsou cenové bubliny. Jejich identifikace je možná až ex post, po splasknutí. Cenové bubliny způsobují, že sice jsou v dlouhém horizontu nejspolehlivější ochranou proti inflaci, ale dlouhý horizont se stal pro některé investory nepřijatelně dlouhý.   

Nemovitosti

Pro nemovitosti platí totéž, co pro akcie. Na dlouhém horizontu dokáží v průměru ochránit před inflací, v krátkém horizontu je výkonnost nejistá. Nemovitosti čelí inflaci možností zvyšovat nájem. Cena nemovitostí v průměru roste s inflací, za deflace jejich ceny klesají.  
Také ceny nemovitostí ovšem podléhají bublinám. Cykly relativního nadhodnocení a podhodnocení jsou zpravidla dlouhé – 10 až 20 let. Koupě nevhodné nemovitosti v nevhodnou dobu může srazit výkonnost investice do záporu na mnoho let dopředu. Nákupem konkrétní nemovitosti navíc nelze zprůměrovat celý trh, jde o sázku na jednoho koně. Pomoc nabízí nemovitostní fondy s portfoliem až několika desítek nemovitostí různých typů a v různých lokalitách.

Komodity

Komodity jsou historicky považovány za dobré zajištění proti inflaci. Růst inflace v minulosti zpravidla šel ruku v ruce s růstem cen komodit. V poslední době se ale korelace mezi všeobecným růstem cen a růstem cen komodit poněkud rozvolnila. Hlavní slovo při cenotvorbě na komoditním trhu mají v současné době odhady budoucího nedostatku, resp. přebytku nabídky nad poptávkou. Nejvíc jsou nyní ceny komodit zkorelovány s cenami akcií. Také se vyznačují velkou volatilitou a cenovými bublinami. V dlouhém horizontu ale platí, že komodity, stejně jako akcie a nemovitosti investice před inflací chrání. Komodity a nemovitosti jsou také považovány za dobré zajištění před inflačním šokem. Je třeba si ale uvědomit, že komodity jsou široká skupina. Jinak na inflaci či deflaci a růst či pokles ekonomiky reagují drahé kovy, průmyslové kovy, ropa, zemědělské produkty.

Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 16/2009