Rok po pádu Lehman Brothers

Když se v noci z neděle na pondělí 15. září 2008 rozhodovalo o tom, zda jedna z největších amerických bank Lehman Brothers zkrachuje, přemluvili v zoufalství členové vedení banky jejího ředitele investiční divize, aby zatelefonoval tehdejšímu prezidentu USA Georgi W. Bushovi. Shodou okolností to je jeho bratranec. „Musíš mu vysvětlit, co se stane, když se najednou vypaří 6 miliard USD v credit default swaps, 30 miliard v půjčkách s vysokou pákou, 40 až 60 miliard v dluhopisech jištěných rezidenčními nemovitostmi a 30 až 40 miliard jištěných komerčními nemovitostmi,“ naléhali. Podle reportéra německého zpravodajského týdeníku Spiegel, který historku zveřejnil, vzal příbuzný prezidenta neochotně do ruky telefon a snažil se do Bílého domu dovolat. V prezidentově kanceláři mu však sdělili, že hlava USA bohužel momentálně nemá čas.

Start finanční krize

Následovalo největší finanční zemětřesení za uplynulých 80 let. Krach Lehman Brothers přišel jako blesk z čistého nebe. Jen velmi málo lidí v oboru tehdy věřilo, že by mohla tak velká banka zkrachovat. Tím spíš, že Lehman Brothers nebyla považována za černou ovci potácející se na hranici bytí a nebytí, ale naopak za benchmark, kterému se snažily přiblížit i ostatní banky. Zpochybnění procesů v Lehman Brothers bylo zpochybněním celého globálního finančního systému.

Dnes, s ročním odstupem, se ponechání volného průběhu pádu Lehman Brothers řadí mezi největší omyly administrativy prezidenta Bushe mladšího. Ihned po krachu „Lehmanů“ a na hraně kolapsu celého finančního systému přehodnotila vláda USA i centrální banka (Fed) postoj a začaly být naopak hyperaktivní ve snaze odvrátit černý scénář. Vrhly se do znárodňování předlužených bank a pumpování největšího objemu peněz do ekonomiky v historii.

Dopad na tuzemské investory

Světová finanční krize odstartovaná krachem americké banky měla drtivý dopad i na portfolia tuzemských korunových investorů. Celosvětově nastal na kapitálových trzích úprk do bezpečí. Poptávka po rizikových aktivech se propadla, poptávka po nerizikových aktivech vystřelila. Za bezpečná aktiva byly přitom považovány pouze státní dluhopisy USA, Německa a několika dalších rozvinutých zemí a zlato. Do těchto tříd aktiv ale tuzemští korunoví investoři zpravidla neinvestují vůbec anebo velmi málo.

Portfolia českých investorů jsou většinou složena z mixu korunového peněžního trhu, korunových dluhopisů, akcií a v některých případech i malého podílu komodit. Všechny čtyři složky portfolií tuzemských investorů – peněžní trh, dluhopisy, akcie i komodity – zažily pokles hodnoty.

Peněžní trh

Nejbezpečnější investice – korunové fondy peněžního trhu – v uplynulém roce zklamala. V portfoliu mají většinou státní pokladniční poukázky (tj. státní dluhopisy se splatností několika měsíců či týdnů) a krátké dluhopisy emitované podniky. V září a říjnu 2008 poklesla hodnota těchto fondů v průměru o 5 % a v březnu 2009 o další 1 %.

O konce března se zotavují, kurzy podílových listů jdou pomalu nahoru. Na ročním horizontu jsou ale stále několik procent v minusu. Největší škody v portfoliích peněžních fondů nadělaly korporátní dluhopisy. Některé z nich dokonce zdefaultovaly, čímž srazily hodnotu portfolia například o 1 % či 2 % trvale bez možnosti zotavení v době splatnosti dluhopisu. Výkonnost jednotlivých korunových fondů peněžního trhu je různá, některé jsou na ročním horizontu v plusu. V průměru však investory před finanční krizí nezachránily.

Dluhopisy

Korunové dluhopisové fondy jsou na ročním horizontu v průměru také několik procent v minusu. V říjnu 2008 spadla jejich cena zhruba o 5 %. Zahraniční portfolioví investoři utíkali bezprostředně po pádu Lehman Brothers ze všech rozvíjejících se trhů, kam je Česká republika stále řazena, do aktiv považovaných za bezpečnější. Do konce roku 2008 panika mírně ustoupila, kurzy fondů se vrátily na úroveň před krizí, aby poté v prvním čtvrtletí 2009 opět propadly o 5 %. Od března dochází ke zotavení. Na předchozí hodnoty ale zatím nebylo dosaženo. Také korunové dluhopisové fondy se mezi sebou výkonností liší, některé zvládly krizi lépe a jsou na ročním horizontu v plusu.

Někteří korunoví investoři mají z důvodu diverzifikace alokovánu část portfolia do dluhopisů s vysokým výnosem (high yield bonds). Jedná se o firemní dluhopisy emitované podniky s nízkou bonitou. Výnos do splatnosti je u nich zpravidla vysoký. Po pádu „Lehmanů“ tyto dluhopisy dost trpěly. Investoři se jich zbavovali, požadovaná riziková prémie vystřelila nahoru, cena dolů. Fondy investující do dluhopisů s vysokým výnosem ztratily v průměru 15 % hodnoty měřeno v CZK. Pokud bychom měřili v lokálních měnách nebo v USD, byl by pokles ještě větší, neboť česká koruna během finanční krize vůči měnám rozvinutých zemí oslabovala (o vývoji měn dále v textu). Během podzimu se hodnota vyšplhala zpět, ale v zimní vlně obnovené paniky v prvním čtvrtletí 2009 nastal opět pád. Od začátku druhého čtvrtletí letošního roku rizikové prémie u dluhopisů s vysokým výnosem klesají. Výkonnost fondů je na ročním horizontu kladná. Za část výkonnosti měřené v CZK ale může měnový vývoj. Podobný popis platí i pro dluhopisy rozvíjejících se zemí. Napřed pád, zotavení, druhý pád a postupné zotavování až nad hodnoty před počátkem finanční krize před rokem.

Akcie

Pád akcií na podzim 2008 byl mnohem strmější než pád rizikových dluhopisů. Akciové fondy s globální diverzifikací a domicilem v Lucembursku propadly bezprostředně po pádu Lehman Brothers v průměru o 20 % měřeno v CZK. Na přelomu roku 2008 a 2009 došlo k mírnému zotavení, ale během prvního čtvrtletí následoval další pád pod říjnová minima. Přestože akcie již půl roku rostou, dvě vlny propadů, které se objevily během finanční krize (říjnová a březnová), doposud nevyrovnaly a na ročním horizontu jsou téměř 10 % v minusu.

To platí pro akciové fondy s globální diverzifikací, ale ne pro akciové fondy zaměřené na rozvíjející se trhy. V porovnání s rozvinutými trhy jsou rozkolísanější. Bezprostředně po krachu americké investiční banky propadly akcie firem z rozvíjejících se zemí o 30 % měřeno v CZK. Po obnovení růstu na trzích zhruba před půl rokem ale rostou rychleji. Korunový investor je s nimi na ročním horizontu již v plusu.

Někteří tuzemští investoři převažují v akciové složce portfolia střední a východní Evropu. V uplynulém roce se to moc nevyplatilo. Akcie firem z regionu střední a východní Evropy propadaly mnohem hlouběji než ostatní rozvíjející se trhy. Investoři věřili a stále věří tomuto regionu méně než například Číně, Indii a Brazílii.

Komodity

Ještě větším propadákem než akcie byly v uplynulém roce komodity. Navíc, na rozdíl od akcií, jejich cena nezačala zatím výrazněji růst. Komoditní index S&P GSCI Commodity spadl během čtvrtého čtvrtletí 2008 téměř o 50 % měřeno v CZK a od té doby se nijak výrazněji nezvedl. Nejvíc táhnou dolů agregátní index ceny energetických surovin.

Jediným typem komodit, který měl dobrý rok jsou drahé kovy. V 4Q 2008 a 1Q 2009, kdy riziková aktiva klesala, tento sub-index získal 80 %. S uvolňováním rizikové averze ceny drahých kovů opět klesají.

Měny

Po vypuknutí finanční krize platilo: měny rozvíjejících se zemí dolů, měny rozvinutých zemí nahoru. Česká republika byla zařazena mezi rozvíjející se země a její hodnota vůči USD, EUR, JPY a ostatním měnám rozvinutých zemí v prvním půl roce po vypuknutí finanční krize klesala. CZK ztrácela i oproti většině měn rozvíjejících se zemí. Od března opět posiluje, ale vůči měnám rozvinutých zemí je slabší než před rokem.

Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 19/2009