Zajíc: Česká média stále málo informují o finančních trzích

07.12.2009 | , Finance.cz
INVESTICE


Krize naučila lidi více si všímat, zlepšila o něco povědomí o kapitálových trzích. V tomto ohledu však stále značně pokulháváme za zahraničím, konkrétně třeba za Rakouskem, uvedl Petr Zajíc z Pioneer Investments.


Petr ZajícS Petrem Zajícem, Senior Portfolio Managerem Pioneer Investments Austria GmbH, členem představenstva společnosti Pioneer Asset Management, jsme si povídali o vyhlídkách finančních trhů, práci portfolio manažera či pravidelném investování.


V Pioneer Investments působíte jako Senior Portfolio Manager. Co obnáší práce portfolio managera?
Podstatou je vyhledávání příležitostí, jejich realizování a pak samotné investování do nich. Mám na starosti akciová portfolia v Česku i Rakousku, jejich alokaci. Moje práce se pravděpodobně neliší od práce jiného portfolio manažera.

Práce v Pioneer Investments není tedy ničím specifická?
Rozdílem oproti jiným investičním společnostem by mohla být široká báze interních analytiků na globální úrovni (kolem 60). Analytici mají na starosti sektory v jednotlivých regionech. Dublin, Boston a Singapur jsou pak klíčová centra z nichž jsou regiony pokrývány. A tito analytici jsou také osobně zainteresovaní, mají totiž sektorově neutrální fond (evropský i globální research fond), který si sami řídí. To je rozdíl oproti tomu, když je analytik naprosto odtržený od reality a může si napsat vlastně cokoli – doporučuji toto/nedoporučuji tamto. To je unikátnost a výhoda.

Vzhledem k tomu, že mám na starosti evropská portfolia i globální portfolia, „předkousání“ trhu od analytiků daného regionu mi hodně pomáhá.

Dá se tedy říci, že vy osobně máte v rámci Pioneer Investments jak fondy, které jsou dostupné investorům v Česku, tak i ty rakouské?
Ano, přičemž ty rakouské jsou pro institucionální investory. Náš základní přístup nespočívá v regionálních nebo sektorových alokacích, tedy s výjimkou toho research portfolia. Tyto alokace vznikají na základě výběru jednotlivých titulů. Není to tak, že si řekneme líbí se nám Německo, tak si vybereme německého výrobce aut, to ne. Je to tak, že v evropském portfoliu procházíme (resp. naši analytici) všechny výrobce automobilů a z toho vybereme několik vhodných firem, ze kterých si portfolio manager vybere jednu nebo dvě, popř. si nevybere žádnou.

Kdo je na trhu vašim konkurentem?
Lídři jsou KB, ČSOB a Erste – ti mají největší podíl na trhu z důvodu, že mají za sebou velké banky. Využívají vlastní prodejní kanál a neprodávají skrze nezávislé finanční poradce apod. My prodáváme asi 50 procent přes UniCredit Bank a druhá polovina jde přes třetí stranu – externí prodejce. Z tohoto pohledu (z pohledu prodejního kanálu) jsou pak konkurenty Conseq a ING. Odlišujeme se však tím, že naše fondy nejsou zaměřené pouze na východní a střední Evropu, konkurenci je tedy těžké definovat.

Když sledujete situaci na kapitálovém trhu jak v Rakousku, tak i v Česku a vůbec globálně, jaký je Váš názor co se týče dalšího trendu a vývoje? Jsou nějaká specifika, kterými se Rakousko a Česko v tomto ohledu liší?
Já si myslím, že ty trhy jsou co se týče výhledu na vývoj a ekonomické situace, v takové míře propojené, že se nedá říci, že by nějaký trh vyčníval. Můžou vznikat určité odchylky od nějakého standardu na některých uzavřených trzích. Například v Dubaji existuje burza jednak pro cizince a další pro místní. V Číně je taky trh A, který je pro Číňany a trh B, který je určen pro zbytek světa. Tyto lokální trhy, kam nemá přístup globální kapitál, se tedy můžou vyvíjet samy. Na druhou stranu jsou ale obecně trhy tak propojené, že se nedá říct, že by na tom snad byl některý lépe.

Co se týče obchodního systému, tak se nějaké rozdíly dají nalézt. V Rakousku je například více obchodovaných společností, obchodují se větší objemy. Rozdíl je třeba přímo v obchodním systému, protože na pražské burze stále funguje kotační systém, který tvoří market makeři, zatímco jak v Rakousku, tak i jinde v Evropě funguje ten standardní obchodní systém tzv. order-driven. Náš systém vznikl, protože nebyla likvidita.

Přesto, že i díky podstatě původního systému se v ČR kapitálový trh rozběhl, zaznívají hlasy o jeho přiblížení evropskému systému...
Ano. Problém likvidity, jaký byl na začátku, už tady není. Systém ztratil nutnost. Burza ale k novému systému zůstává pesimistická. Bylo by možná o třetinu méně obchodů, burza by ztratila na objemu.

Platí i pro Česko stále častější pozitivní zprávy o stavu finančních trhů?
Ano, to platí globálně. Ale... Souhlasím s tím, že máme nejhorší  za sebou, ale nedovolil bych si říct, že máme před sebou pouze cestu vzhůru. Do konce roku by trh mohl být v pozitivním módu, firmy reportovaly za 2. i 3. čtvrtletí lepší hospodářské výsledky, než se očekávaly. Osmdesát procent těchto výsledků bylo ale taženo úsporami na straně nákladů, ne růstem na straně výnosů. To není dlouhodobě udržitelná věc. Narazí se na hranice, kdy firma nemůže řezat náklady dál... Procento firem, které reportovaly lepší výsledky na straně výnosů, bylo velmi nízké. A z toho mají investoři obavu.

Ve druhé polovině 1. kvartálu 2010 budou firmy dávat data za 4. kvartál a budou publikovat výhledy na další rok. A tam je potencionální prostor pro zklamání... Navíc začnou v polovině příštího roku dobíhat stimulační balíčky. A ještě se pořád pohybujeme na hodně vysoké nezaměstnanosti. Snižování přijde pravděpodobně až koncem roku 2010, který tedy může být složitý. Optimisti říkají, že likvidita je dobrá, protože jsou sazby staženy na minimum. Když dostanete 1-2 % na termínovaném vkladu, dáte raději peníze jinam. Akcie, komodity a další riziková aktiva zažívají tedy příliv peněz. Riziko je ale poměrně vysoké. Podle mého názoru stály nízké úrokové sazby za všemi problémy na počátku. Může zde být prostor pro další bubliny. Nedají se vyloučit krušnější doby, pokles o 20-25 %.

Kam by měl člověk investovat své peníze v horizontu jednoho až dvou roků? Tedy spíše do dluhopisových fondů nebo fondů peněžního trhu?
Myslím si že v horizontu šesti až devíti měsíců může přijít určitá korekce trhů, ale poté už bude trh reálně odpovídat ekonomice. Takže já si myslím, že v horizontu dvou let, bude trh výše než je teď. Myslím, že i během roku může být výše, než je teď, nicméně během toho období tam může být velká volatilita. Proto nejlepší cesta pro veškeré investice nejen do akcií, ale i do jiných rizikových aktiv, je pravidelné spoření, pravidelně každý měsíc investovat.

My jsme si dělali takovou statistiku, když by klient investoval v roce 2000 peníze do NASDAQu. Byl by ve ztrátě asi 65 %. Když by ty peníze investoval pravidelně každý měsíc, investice by rozkládal, tak už někdy od září 2003 je v plusu.

A má vůbec smysl investovat například 500 Kč? Nebo jaká je podle Vás optimální výše pravidelné investice?
Vždy záleží na konkrétních prioritách člověka, ale také na jeho možnostech. Je jasné, že investovat 2000 Kč pro někoho, kdo má příjem 15 000 je složité. Naopak investovat 2000 Kč pro někoho, kdo má příjem 100 000 Kč je asi příliš málo. Musí to být v nějaké úměře k těm příjmům toho člověka. Myslím si, že když by člověk pravidelně investoval nebo odkládal stranou dejme tomu 10 % příjmů, tak je to taková rozumná úroveň.

Co říkáte na produkty životního pojištění, kde ta riziková složka pojištění je řekněme potlačena a celý produkt vlastně převážně slouží ke spoření či investování?
Poslední dobou se životní pojištění stalo jakousi alternativou pro spoření. Na druhou stranu já si myslím, že pro člověka výhodnější, když si sjedná klasické životní pojištění a současně investuje do fondů. Na jednu stranu je příjemné, že můžete mít vše v jednom, ale na druhou stranu je ten produkt dražší. Jsem přesvědčen, že na 99 % budete mít větší zisk, když místo do pojištění budete investovat přímo do fondu, přičemž si zachováte pojištěna potřebná rizika ve vašem pojištění.

Zároveň chápu, že pro mnoho lidí je příjemnější sjednat si jeden jediný produkt a o víc se nestarat. Paradoxně největší výhoda investičního životního pojištění je, že si každý den nenajdete v novinách hodnotu vašeho portfolia - lidé pak tolik nepodléhají panickým a emočním rozhodnutím.

Co přinesla krize dobrého?
Naučila lidi si všímat, přinesla vyšší povědomí o kapitálových trzích. Možná to šlo nějakou méně násilnou cestou, ale... Částečně také vyčistila trh od lidí, kteří emočně neměli na to, aby investovali do akcií. Nedávat peníze najednou je pak asi hlavní poselství.

Může to mít i opačný efekt? Když třeba někdo přijde o své peníze a přestane kapitálovým trhům a vůbec investování důvěřovat.
Tohle riziko tady samozřejmě je. Nicméně já si myslím, že toto už máme za sebou a to ze dvou důvodů: trh už byl přece jen trochu očištěný a lidé jsou už více informovaní nejen o tom, co si koupili, ale i z médií byli informovaní co se na trhu děje. Nicméně z mého pohledu mají česká média stále v tomto ohledu stále nedostatky. Když se podíváme na veřejnoprávní zprávy v Rakousku nebo v Německu nebo kdekoliv, tak tam alespoň dvě minuty o tom, co se dělo na akciových trzích, najdeme v každých zprávách. V Česku tomu tak překvapivě není.

Další věc je obecná vzdělanost lidí. To si myslím, že je největší problém. Proto my jsme před rokem a půl začali s takovými přednáškami pro školy na téma finanční trhy – co to jsou akcie, dluhopisy apod., aby se studenti v této problematice orientovali. Tyto přednášky se týkají gymnázií a středních škol ekomického zaměření. Podle mě ale suplujeme něco, co by mělo být součástí osnov.

Děkujeme za rozhovor,

Lukáš Pololáník, Tomáš Skolek, Finance.cz



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: INVESTICE



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.