Americké akcie rostly za 12 měsíců o 70 %. Je skutečně co oslavovat?

17.03.2010 | , Finance.cz
INVESTICE


Minulé úterý přineslo na finanční trhy zajímavé výročí. Byl to totiž právě 9. březen 2009, kdy si americký akciový index S&P500 sáhnul na své třináctileté minimum.

Index S&P500 se dostal na své třináctileté minimum na úrovni 675b poté, co po pádu americké banky Lehman Brothers naplno vypukla finanční krize. Právě 9. březen pak řada obchodníků vnímá jako určitý mezník, od kterého se situace na finančních trzích začala postupně opět uklidňovat.

Jak vypadá situace rok poté? Stejný index je nyní na úrovni 1 150b., což představuje téměř 70% nárůst. Od svého vrcholu z října 2007 však zůstává stále na hony vzdálen, když ztrácí necelých 35 %. I přes stále patrný propad indexu, však na trzích převládá spíše optimismus. Finanční sektor se podařilo stabilizovat a hlavní světové ekonomiky začínají opět zrychlovat, jakkoli je jejich růst zatím jen velmi mírný. Zběžný pohled na vývoj indexu skutečně svádí k optimismu. Detailnější prozkoumání hlavních faktorů, které stojí za jeho růstem, ale již tak pozitivní obrázek o současné situaci nedávají. Pojďme se tedy zaměřit na to, co na první pohled vidět není.


Globální přebytek likvidity


Jedním z hlavních a v podstatě nejdůležitějších motorů růstu indexu v minulém roce byla historicky nevídaná a celosvětová monetární expanze všech hlavních centrálních bank. Během ní jen americký Fed zvýšil svou bilanční sumu z předkrizových 800 mld. dolarů na 2 260 mld. (180 %), bilance ECB se zvýšila z 1 400 mld. EUR na 2 000 mld. EUR (40 %) a Bank of England zaznamenala nárůst bilanční sumy z 90 mld. až na 250 mld. GBP (170 %). Připočteme-li k této expanzi také fakt, že jen v Číně uprostřed krize rozpůjčovaly na vládní příkaz tamní banky téměř třikrát více finančních prostředků než v roce 2008 (celkem za 1 500 mld. USD), dostáváme obří globální přebytek likvidity, který během minulých měsíců vzniknul ve finančním systému.

Nově vzniklé peníze však nejsou ve vzduchoprázdnu. Jsou v něčím vlastnictví a pracují. V Číně, díky relativně dobrému stavu bankovního sektoru, putovaly z velké části přímo do ekonomiky prostřednictvím úvěrové expanze a nových investic. V západních zemích naopak banky kvůli svým problémům s nekvalitními úvěry soukromému sektoru zdaleka tolik nepůjčovaly a tak velkou část této likvidity držely jako rezervu na účtech u centrálních bank, případně ji využily k nákupům státních dluhopisů. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Čínská ekonomika jakoby krizi vůbec nepocítila a roste znovu o více než 10 %. USA a Evropa rostou pomaleji, a to zejména díky vládním stimulačním opatřením. Obrovský přebytek likvidity ve finančním systému ale přesto vedl k prudkému růstu ceny téměř všech finančních aktiv. Právě díky němu mohly dříve jen stěží ocenitelné dluhopisy znovu získat na ceně a banky začít vykazovat zisky. Právě díky němu se mohly vlády zadlužovat více a levněji než dříve a právě díky němu od loňského března mohla cena všech hlavních burzovních indexů znovu vylétnout řádově o desítky procent.


K uspokojení potřeb hladových vlád přestává být dostatek zdrojů


S tím jak koncem minulého loku polevila monetární expanze v západních zemích, však začíná polevovat také růst cen finančních aktiv. Kde neexistuje přísun nových peněz, nebude jednoduše existovat ani růst cen. Index S&P500 se proto v březnu držel na podobné úrovni, jaké dosahoval ještě koncem loňského roku. Panevropský Eurostoxx50 je dokonce nyní o 3 % níže, než loni v prosinci. Skutečnost, že centrální banky přestaly s dodáváním likvidity do finančního systému, navíc začíná tlačit dolů také cenu dluhopisů. K uspokojení potřeb hladových vlád přestává být dostatek zdrojů, což se nejvíce projevuje na dluhopisech rizikovějších zemí. Není proto vůbec náhodou, že zejména dluhopisy málo fiskálně zodpovědných států zaznamenaly v poslední době výrazný nárůst rizikové prémie.

Do nadcházejících měsíců centrální banky nejenže nebudou s monetární expanzí pokračovat, ale naopak začnou svá opatření pozvolna stahovat. Celý proces, který stál za růstem cen finančních aktiv v minulém roce, se proto pozvolna začne otáčet, což může mít na finanční trhy značně negativní dopad.


Pachuť březnového výročí


To bude platit dvojnásob zejména na trhu s dluhopisy těch zemí, které odmítly využít minulý rok ke skutečnému šetření, a namísto toho řešily výpadky příjmů zvýšením emise nového dluhu. Těch je bohužel naprostá většina, a proto první následky zpomalení monetární expanze můžeme pozorovat již nyní, kdy začala klesat poptávka po dluhopisech Řecka, Portugalska, ale například i Španělska.  Nezačnou-li státy v nejbližší době dělat něco s bobtnajícími deficity, stahování likvidity ze strany centrálních bank přispěje k dalšímu poklesu poptávky po dluhopisech rizikovějších zemí a obavy ze státních bankrotů mohou nabírat na síle. I kdyby se ale vlády začaly chovat zodpovědně a omezily své výdaje, neobejde se ani tento výpadek vládní poptávky (a krok správným směrem) bez dalšího silného útlumu ekonomické aktivity, kterému se vlády svými kroky snažily v minulém roce tolik zabránit.

Tak či tak, březnové výročí třináctiletého minima na S&P500 a jeho 70% růst s sebou přináší podivnou pachuť. Jakkoli se může zdát, že byly problémy let 2008/2009 překonány, lze se jen stěží zbavit dojmu, že skutečné řešení a důsledky krize byly enormní snahou vlád a centrálních bank dosud pouze odsunuty. A odsunuty zřejmě někam do ne až tak vzdálené budoucnosti.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers. XTB



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: INVESTICE



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.