Hon na čarodějnice se rozběhl naplno

Na konci ledna vystoupil prezident Spojených států Barack Obama s návrhem na přísnější regulaci finančních trhů. Jejich reakce byla téměř okamžitá. Finanční aktiva se po celém světě začala nořit do červených čísel. Trhy byly touto situací viditelně ovlivněny několik týdnů, ovšem na dalšího téměř čtvrt roku situace utichla.

O to překvapivější byla situace z poloviny dubna, kdy americká komise pro cenné papíry obvinila nejvlivnější investiční banku světa Goldman Sachs z nezákonných praktik v obchodech s finančními deriváty. Do třetice se v minulém týdnu ozval Mezinárodní měnový fond s požadavkem na speciální zdanění finančního sektoru. Fronta útoků na finanční instituce se tak neustále rozšiřuje.

Nereálnost nízkých sazeb

Zárodky dnešního stavu lze vidět už v době před několika lety. Finanční sektor raketově bohatnul díky velkému množství levných peněz na trhu a inovativním bankovním produktům. Zbytek ekonomiky těžil z růstu finančního sektoru, ovšem svým tempem zaostával. Banky naplno využívaly monetární expanzi. Nízké úrokové sazby dovolovaly investice, které by při střídmějším nastavení úroků neměly smysl. Jakmile si trh uvědomil nereálnost nízkých sazeb, začaly investiční projekty a s nimi i financující banky krachovat.

Obchody s deriváty

Dnes se vina za finanční krizi předhazuje hlavně finančním institucím a jejich obchodům s deriváty. Proto sílí snahy o regulaci finančního sektoru. Goldman Sachs je ikonou finančního ďábla, který proplul krizí lépe, než další velké americké banky. Měl podvádět na trhu s hypotečními deriváty. Důkazů je prozatím pomálu, ovšem trh už tuto zprávu ohodnotil třináctiprocentním poklesem jeho akcií na burze. Propady se nevyhnuly také dalším velkým bankovním institucím, protože v letech 2007/2008 byl tento typ obchodů masově rozšířen. Odsouzení Goldman Sachs by bylo výborným argumentem pro regulátory.

MMF navrhuje nové daně

Jako další snahu o regulaci lze vnímat návrh mezinárodního měnového fondu na zdanění finančního sektoru. Fond navrhl dvě nové daně. Jednu nazval příspěvkem na finanční stabilitu, kterou by paušálně platily nejen banky, ale také ostatní finanční instituce. Další daň by se platila ze zisků společností a z odměn vrcholných přestavitelů těchto institucí. Jejich výtěžek by se použil při další potenciální záchraně finančního sektoru. Tyto daně by měly podle představ MMF být schváleny v co nejvíce zemích, aby nedocházelo ke znevýhodňování jednotlivých institucí na mezinárodních trzích. V úvahu také stále přichází tzv. Tobinova daň, která by zatížila spekulativní finanční transakce. Ta prozatím nebyla fondem navržena, je však další možností regulace, o které se v poslední době spekuluje. Přestože schválení těchto daní se zdá v současnosti nepravděpodobné, je nutné těmto návrhům věnovat pozornost. Patří totiž do mozaiky nálad proti finančnímu sektoru, jejichž důsledky by se mohly brzy projevit v celé ekonomice.

Dodnes je otázkou, co mělo hlavní podíl na vzniku krize a nikdy nebude pravděpodobně existovat celospolečenský konsenzus. Hlavní vina je dána na bedra finančnímu sektoru a jeho inovovaným produktům. Na základě popsaných skutečností se dá v blízké budoucnosti očekávat další tlak na regulaci finančního sektoru. Ten se projeví v omezení poskytovaných služeb klientům a menším možnostem zhodnocení peněz akcionářů finančních institucí. Nijak tyto opatření nezabrání dalším krizím, které byly způsobeny velkým množstvím peněz v ekonomice. Bohužel však ve svých důsledcích mohou znamenat zpomalování hospodářského růstu v následujících letech.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.