Fundamentální analýza. Složitá, ale nezbytná

Fundamentální analýza je termín, častokrát hojně se vyskytující ve slovníku obchodníků na finančních trzích a ekonomů. Definovat se dá růžně. Například jako snaha o nalezení vnitřní hodnoty akcie, či jiného finančního instrumentu. Jedná se o cenu, která odpovídá kapitalizovaným výnosům z daného aktiva a kterou samozřejmě nikdo přesně nezná a není nikde uvedena. Pokud se k ní ale našim odhadem blížíme a ta neodpovídá ceně aktuálně tržní, otevírá se nám prostor k dosažení zisku.

K jejímu odhadnutí slouží právě fundamentální analýza – tedy proces sesbírání co největšího množství relevantních informací pro odhad budoucího vývoje. Jinými slovy, jedná se o snahu odhadnout budoucnost. Nikoli však prostou extrapolací minulosti ani věštěním z křišťálové koule, nýbrž vlastním poznáním a rozuměním. A protože budoucnost je vždy nejistá, ziskem jsou odměněni jen ti nejlepší vizionáři.

Tento neúprosný zákon se nevztahuje pouze na obchodníky na finančních trzích, ale bez výjimky na všechny, protože je přítomen v celé sféře lidského jednání. Například jednotlivec, který dokáže v budoucnu nejlépe odhadnout vývoj spotřebitelské poptávky a vidí nesoulad mezi současnou hodnotou potenciálních vstupů a budoucí hodnotou vyrobeného produktu, se pustí do podnikání, za které bude odměněn patřičným ziskem. Ti, kteří se mýlili, neuspějí.

Z výše uvedeného by mělo být zřejmé, že fundamentální analýza je vše, jen ne exaktní disciplína jakou je například matematika. V chování lidí a trhů totiž neexistují zákonité a navždy neměnné vztahy. Proto je výsledek této analýzy vždy čistě subjektivním názorem.

Nejdůležitější je specializace

Jedním z nejzákladnějších pravidel při jejím provádění by měla být specializace. Asi stěží budeme kdy schopni do detailu obsáhnout chování všech finančních instrumentů, a proto je vhodné, specializovat se pouze na ty, které jsou nám blízké.  Pokud chceme obchodovat komodity, je dobré být si vědomi jejich rozdělení na drahé kovy a na průmyslové a zemědělské komodity. Každá z těchto skupin má totiž tendenci k velmi odlišnému chování.

Průmyslové komodity, jako například ropa a zemní plyn, jsou silně cyklické. Nabídka je relativně stabilní, a proto je ovlivňuje zejména poptávka, tedy hospodářský cyklus. Jejich podskupina - průmyslové kovy jako měď, zinek, nebo nikl - jsou přitom daleko více ovlivňovány situací v Číně, než například ropa či zemní plyn, jejichž cena je více spjata s vývojem globální, a tedy především americké ekonomiky. Vývoj nabídky ropy je navíc daleko hůře odhadnutelný, než nabídky zemního plynu. Důvodem je existence ropného kartelu (OPEC), který mezi těžaři zemního plynu neexistuje. Cena zemního plynu proto dokáže být daleko více volatilní, a to zejména směrem dolů.

Zemědělské komodity jsou jiné. Poptávka po těchto komoditách je relativně stabilní, resp. pozvolna rostoucí. Asi těžko budeme spotřebovávat výrazně více pšenice, kukuřice, nebo sóji v období hospodářského růstu, než v období recese. Proto zde hraje daleko větší roli nabídková strana, kterou však ve velké míře ovlivňuje sklizeň a počasí. Jak ale odhadnout, zda bude v příštím roce deštivo, či sucho? Protože jsou v tomto směru schopnosti obchodníků dramaticky omezené, řada z nich se opírá o technickou analýzu, tedy o snahu odhadnout vývoj ceny z grafu. Ať už si o této snaze myslíme cokoli, čím více obchodníků to dělá, tím více je účinná. Je proto dobré, snažit se vidět v grafu právě takové technické hranice podpory a resistence, které by mohli vidět i ostatní.

A drahé kovy? Ještě před vypuknutím krize měly tendenci poměrně věrně kopírovat vývoj amerického dolaru, ve kterém je jejich cena tradičně kotována. Pokud dolar posiloval a poptávka i nabídka po nich zůstávala relativně stabilní, dolarová cena drahých kovů měla tendenci klesat a naopak. V současnosti však do hry vstoupil nový faktor, kterému je třeba se přizpůsobit, a to růst poptávky z důvodu nervozity na finančních trzích. Investoři vyhledávají bezpečná aktiva v daleko větší míře, než v minulosti. Korelace mezi dolarem a zlatem tím téměř vymizela, a tak jsme nyní svědky toho, že i po dramatickém zpevnění americké měny zlato v současnosti atakuje nová historická maxima.

Fundamentální analýzu může zvládnout laik se selským rozumem

Podobná specifika můžeme nalézt u akcií, dluhopisů, nebo měn. I akcie můžeme dělit na cyklické a anticyklické a stejné znaky lze vypozorovat i u měn. V případě akcií však vstupuje do hry také hospodaření firmy, její produkt a schopnost odhadnout poptávku po tomto produktu do budoucna. U měn souvisí jejich cykličnost s úrokovými měrami. Měny států s vyšší úrokovou mírou, a tedy s přísnější měnovou politikou, mají tendenci v období hospodářského boomu být relativně silnější, než měny s nižší sazbou. Důvodem je všeobecný optimismus a ochota k rizikovějším investicím, která vede k přelévání kapitálu směrem k výnosnějším aktivům. V případě recese a všeobecné nervozity se však tento proces otáčí.Není lepšího příkladu než nedávné finanční krize a raketového růstu japonského jenu – toho času nejníže úročené měny světa.

Fundamentální analýza je tedy procesem, který se neobejde bez dokonalého seznámení s instrumentem, který hodláme obchodovat. Je procesem komplexním, a proto bez pravidel. Vyžaduje čas, píli a mnohokrát i vůli jít proti proudu. Zvládnout ji může laik se zdravým zájmem a selským rozumem, a to mnohdy i lépe, než profesor ekonomie, finanční poradce, analytik, nebo makléř. A právě to ji činí zajímavou.