Životní úroveň klesne. Fondy spí zimním spánkem

Za poslední měsíc z fondů lidé vyzvedli 800 milionů, horší je však ohlédnutí za poslední, tedy čtvrtý kvartál, protože během něj z fondů odešly celé tři miliardy – tím nejen odpravily tehdejší kladnou miliardu, ale pod vodu o dvě miliardy potopily i celoroční flow. Na grafu je vidět, že se o to nejvíc zasloužily jen fondy peněžního trhu za podpory zajištěných, takže trh se vlastně posunul k „investiční kvalitě“, ale signálů, že peněz v retailu bude méně – přibývá. Například zkameněly i bankovní vklady, ze kterých lidé za listopad vybrali 640 milionů korun. Do bank od května přinesli jen necelé dvě miliardy, což dřív stihli za necelý týden.

Přesto hodnota majetku fondů jistě dopadne lépe, protože když jeho zhodnocení za první tři čtvrtletí dosáhlo 9,5 miliardy, tak ani poslední čtvrtletí nedopadlo zle a možná i odliv „překoná“. Celkový majetek našich fondů by se měl dostat těsně pod čtvrt bilionu korun (na celkovou statistiku AKAT si musíme počkat). Víc ovšem bylo už v roce 2006 a k vrcholu 315 miliard z konce roku 2007 je ještě hodně daleko.

Jaký byl a jaký bude vývoj na trzích?

Trhy sice nezářily, ale přece jen docela rozdýchávaly klinickou smrt, v níž se plácaly prakticky už rok a půl (od letní rally 2009). O vzestupu a pádu dluhopisů píšeme stále, takže snad jen poznamenejme, že je logický mírný přesun k oblibě smíšených fondů. A slavná otázka „kam s ním“ ovšem žije věčně a jistě bude trápit zejména ty investory, kteří stále marně hledají něco „bez rizika“.

Problém retailových trhů se zřejmě prohloubí obecně: bude méně peněz. Nejen v Česku, ale i v Evropě i v Americe. Málokdo si to odváží říci na plnou hubu, ale zkrátka životní úroveň klesne. To je jediná cesta ze zadlužení, které způsobilo žití „nad poměry“. Ku podivu to chápe i 76 % lidí u nás, kteří považují tempo růstu státního dluhu za jeden z největších problémů země. Zatím jen málo z nich ovšem tuší, co to znamená. Bude zkrátka do kapes hlouběji.

Graf: Investice do fondů v ČR v mil. Kč (za rok 2010)

A jak na tom byly fondy?

Ale zpět k fondům: kromě masového útěku z fondů peněžního trhu v oblibě propadly i zajištěné fondy. Před nedávnými poklesy akciových trhů sice investory ochránily, ale většinu z nich zřejmě čistá reálná ztráta příliš nenadchla. Ani ta „hrstka statečných“ v akciových fondech nemůže moc slavit. Rok sice nedopadl špatně: S&P 500 za rok vynesl skoro 13 % (DJIA 11 % a Nasdaq 18 %) a kodaňských 25 % je sice z říše snů, přesto ani pražských 9,6 % není k zahození.

Tabulka: Investice do fondů v ČR (za rok 2010)

Jaké fondy na svoji šanci ještě čekají?

Kdo vydržel v akciových fondech, nebo kdo tyto fondy zvolil, má přesto čas k meditacím. Jaké fondy loni vítězily a jaké na svou šanci teprve čekají? Možná nejzajímavější je porovnání našeho 5,5miliardového ISČS Sporotrend s výnosem pouhých 2,7 % proti skoro 40% výkonu ISČS Top Stock. Přitom ale vše „zavinilo“ první pololetí, protože za to druhé je jejich výkon skoro stejný 25 a 27 %. Téma meditace je tedy zřejmé: dožene náš středovýchod ten handicap? Ruské akcie jsou nejlevnější na světě a Turecko má našlápnuto, ale vsadíte na to? Kolik? Anebo co takový 10miliardový ING Český akciový s 6,7 % za rok – není to málo, Antone Pavloviči? Jsou ještě rezervy i na středoevropských trzích?