Ceny potravin jsou na rekordních maximech – a dál rostou

Světové ceny potravin v lednu vzrostly na nejvyšší úrovně od roku 1990, kdy s jejich měřením Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) poprvé začala. Jen v lednu se index cen potravin vyšplhal o 3,5 %. Nachází se nyní výše, než na přelomu let 2007 a 2008, kdy světem zmítala potravinová krize, která skončila až s příchodem celosvětové finanční krize v roce 2008, po které následovalo prudké zpomalení světové ekonomiky.

Index cen potravin přitom nepřetržitě roste již sedmým měsícem v řadě až na lednových 230,7b. Během posledních sedmi měsíců se zvýšil o 36 %, k čemuž nejvíce přispěly ceny obilovin (+45 %), olejnin (+65 %) a cukru (87 %). Nejmenšího přírůstku se naopak dočkaly ceny masa, které se během stejného období zvyšovaly pouze o 8,8 %.

V Egyptě domácnosti vynaloží na nákup potravin až 50 % příjmů

Vysoké ceny potravin v minulých měsících spustily vlnu nepokojů zejména v chudších státech, kde činí výdaje na jejich nákup podstatně větší část příjmu domácností, než je tomu v případě vyspělých západních ekonomik. Zatím nejvážnější je situace v Egyptě, kde v minulém týdnu přerostly demonstrace za odstoupení současného prezidenta Mubaraka v násilné potyčky. Právě v Egyptě přitom domácnosti vynaloží na nákup potravin až 50 % příjmů, zatímco například v USA se toto číslo pohybuje kolem 15 %.

Proč ale ceny potravin rostou?

Fyzická poptávka po potravinách roste v čase velmi stabilně a jen stěží může být příčinou tak dramatického růstu ceny, jaký pozorujeme v posledních měsících. Ani nabídková strana rovnice – snad s výjimkou kakaa - si neprochází výkyvy, které bychom mohli považovat za vysoce nestandardní. Nabídka některých potravin je dokonce na rekordních úrovních. To platí například o rýži, jejíž produkce dosáhne podle odhadů FAO až 700 milionů tun a o více než 6 milionů tun tak převýší odhadovanou spotřebu. I přesto však cena rýže v uplynulých třech týdnech vzrostla o skokových 15 %.

Takto skokové zvyšování cen potravin poslední dobou obrací pozornost obchodníků na centrální banky. Začíná být totiž zřejmé, že za prudkým růstem stojí zejména jejich velmi rozvolněná měnová politika, která zvyšuje spekulativní poptávku finančních institucí tím, že již déle než dva roky udržuje v bankovním systému vysoké přebytky likvidity. Tento trend přitom může cenám komodit (společně s nimi i cenám akcií a dluhopisů) pomáhat v růstu i v blízké budoucnosti. Zejména americký Fed totiž dosud ani náznakem nepřipustil, že by měl v plánu na své měnové politice zatím cokoli měnit. Podobný postoj zaujaly i Evropská centrální banka a Bank of England, které se k růstu úrokových sazeb nemají i přesto, že inflace v eurozóně a Británii již převyšuje inflační cíl obou centrálních bank. Rozhodnutím pokračovat v politice „levných peněz“ tak zdá se poskytly cenám komodit velmi pevnou půdu pod nohama a i nadále vytvářejí příznivé podhoubí pro jejich další růst.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.