Koruna má za sebou úspěšný měsíc. Pomohl jí zájem o rizikové investice

Euru se dařilo a pro někoho může být tato skutečnost poněkud zarážející. Není tomu totiž tak dávno, kdy finančním světem rezonovaly obavy z evropské dluhové krize a možného rozpadu eurozóny. Přestože úrokové sazby na dluhopisy některých zemí eurozóny zůstávají nadále až příliš vysoko, zájem investorů o evropská aktiva v průběhu ledna viditelně zesílil. Důvodem jsou spekulace na možný růst úrokových sazeb v eurozóně, které v lednu zažehla Evropská centrální banka. Ta reagovala na prosincový růst inflace, která se nečekaně vyšplhala na 2,2 % a poprvé od konce roku 2008 překonala její dvouprocentní inflační cíl.

Co více, podle nejnovějších lednových dat inflace v eurozóně dále zrychluje, když se vyhoupla na 2,4 %. Stačilo málo, přesněji pár vět z úst šéfa ECB Tricheta, že ECB udělá „co je třeba“, aby naplnila svůj mandát na udržení cenové stability, a atraktivita evropské měny prudce vzrostla. Vidina vyšších sazeb je totiž příslibem vyššího výnosu z investic, který je nyní v západních zemích jinak zoufale nízký.

Inflace tíží i britskou libru

Není to však pouze ECB, která začíná mít problémy s inflací. Pod ještě akutnější tlak se nyní dostává i britská Bank of England. Tamní inflace totiž v prosinci vystoupala na 3,7 % a v lednu, díky růstu DPH, může dokonce překonat 4 %. Také britské libře proto v lednu výrazně pomáhaly spekulace, že by Bank of England mohla dříve či později začít postupně zvyšovat úrokové sazby. Dopad tohoto procesu lze nejlépe pozorovat z vývoje tržních sazeb na mezibankovním trhu, který zachycuje následující obrázek.

Zcela jiná je situace v USA

Tamní inflace v prosinci dosahovala pouze 1,5 %. Americká centrální banka (Fed) navíc sleduje výhradně jádrovou inflaci, tedy inflaci ošetřenou od složky cen energií a potravin, které Fed považuje za příliš volatilní na to, aby se jimi zabýval při formulování měnové politiky. Ta v prosinci rostla meziročně o pouhých 0,8 %, tedy hluboko pod úrovní, kterou Fed považuje za problematickou. Na rozdíl od sazeb v Evropě tedy dolarové tržní sazby na mezibankovním trhu nerostou, díky čemuž atraktivita americké měny relativně k libře a euru poklesla. Jaký byl výsledek? Na páru s eurem i britskou librou dolar ztratil v průběhu ledna 3 % a 2,9 %, když se propadnul k ceně 1,37 EURUSD a 1,60 GBPUSD.

Velmi podobně jako dolar si na páru s oběma evropskými měnami vedly v lednu také další dvě velmi oblíbené měny – japonský jen a švýcarský frank. Ani v jejich případě se totiž výhled na vývoj sazeb do dalších měsíců nezměnil. Japonský jen se přitom musel koncem ledna vyrovnat s nečekaným snížením ratingu Japonska od ratingové agentury Standard & Poor’s, která srazila rating na japonské dluhopisy o jeden stupeň na AA-. Reakce na jenových párech však byla poměrně vlažná, vzhledem k tomu, že až 95 % všech japonských dluhopisů mají v držení japonské subjekty a poptávka po nich tak zůstává robustní.

Koruna posiluje díky rostoucímu zájmu o rizikové investice

Úspěšný leden za sebou má také čeká koruna a společně s ní i další měny středoevropského regionu. Na páru s eurem koruna dosáhla na své 26 měsíční maximum (24,14 Kč), k dolaru pak zpevnila až nadosah hranice 17,60 Kč. I v jejím případě má růst co dočinění s budoucím vývojem sazeb, jejichž možný růst začíná Česká národní banka velmi opatrně signalizovat. Tím hlavním motorem zvyšující se poptávky, je ale obecně rostoucí chuť investorů nakupovat rizikovější finanční aktiva a měny, která souvisí se stále velmi expanzivní měnovou politikou centrálních bank – zejména amerického Fedu. Ty zaplavují finanční trhy přebytečnou likviditou, která si také v lednu hledala cesty za vyšším výnosem. Ten investoři nacházejí nejen ve středoevropském regionu, ale i v Latinské Americe, nebo v Asii.

Přes zdánlivě idylický lednový vývoj na finančních trzích však i nadále existují vysoká rizika. Jedním z největších je právě rostoucí inflace, která začíná nutit centrální banky uvažovat o zvyšování úrokových sazeb a utahování měnové politiky. Na tento proces však světová ekonomika ještě není připravena, což platí zejména o Evropě, kde mohou mít vyšší sazby negativní dopad na prohloubení dluhové krize. Pro řadu států je totiž financování schodkových deficitů již nyní neúnosně drahé, díky vysoké rizikové prémii, kterou za jejich dluhopisy finanční trhy požadují. Poklidným lednem bychom se proto raději neměli nechat ukolébat. Vysoká obezřetnost nad možností náhlé změny současného trendu, je stále na místě.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.